Jan Roubal (pedagog)

Jan Roubal pocházel z Broumova u Náchoda. Zde má kořeny i jeho láska k divadlu. Během středoškolského studia ho ovlivnil místní, v té době amatérský, soubor Pavla Fialy – Kladivadlo.[1]

Vystudoval Filozofickou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci, kombinaci oborů bohemistika – historie, kterou úspěšně ukončil v roce 1972. V rámci doktorského studia se věnoval polonistice se zaměřením na překladatelství. Studia zakončil v roce 1986.[2]

Zemřel po dlouhé nemoci dne 21. ledna 2015 v Prostějově ve věku 68 let.[2]

Od roku 1973 působil jako vedoucí literárně dramatického kroužku Lidové školy umění Vladimíra Ambrose v Prostějově, kde zůstal až do roku 1990. V letech 1984–1990 se věnoval obdobnému kroužku na Lidové škole umění Žerotín v Olomouci.[3]

Pedagogicky působil i na Univerzitě Palackého v Olomouci v letech 1990–2007, kde vyučoval na filozofické fakultě na katedře divadelních, filmových a mediálních studií.[2] Svůj odborný zájem věnoval v této době především oblasti teorie divadla a otázkám týkajících se studiových scén a autorského divadla. V období svého působení na akademické půdě sepsal a obhájil i svou disertační práci s názvem Tři studie k současným tendencím alternativního a autorského divadla a herectví (rok 1995).[2]

V letech 1990–1998 současně působil jako odborný asistent v tvůrčích ateliérech činoherního herectví a dramatické výchovy na divadelní fakultě brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, kterou roce 1998 opustil. V roce 2007, po ukončení pedagogické činnosti na Univerzitě Palackého v Olomouci, se na brněnskou akademii opět vrátil a působil zde jako vědecký pracovník v Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu. Zároveň se věnoval výuce doktorandů a vyučoval také v ateliéru Divadlo a výchova.

V roce 2010 se habilitoval prací Hledání souřadnic a kontextů divadla. Příspěvky k současné německé divadelní teorii, k jejím otázkám, možným výzvám a inspiracím. Také na základě zmíněné práce doporučila Umělecká rada Divadelní fakulty JAMU jeho jmenování profesorem oboru dramatických umění. Toto řízení zůstalo z důvodu jeho předčasné smrti nedokončené.[1]

Jan Roubal projevil zájem o divadlo již v mladém věku, kdy ho během středoškolských studií ovlivnila tvorba Kladivadla.[2] Kromě pedagogické a překladatelské činnosti se věnoval reflexi české studiové scény a autorského divadla, zvláště se zaměřoval na oblast divadelní teorie. V oblasti teorie divadla byl ovlivněn Erikou Fischer-Lichte a Joachimem Fiebachem, jejichž koncepty se inspiroval a dále je ve svých teoretických východiscích rozvíjel a zdokonaloval. V teoretických pracích se především zaměřoval na procesualitu divadelní tvorby i její prezentace, inovoval teatrologickou terminologii, rozvíjel reflexi zpravidla opomíjené oblasti audiovizuálního záznamu divadla a jeho heuristického potenciálu pro teatrologii.[4]

Z oblasti reflexí české studiové scény a autorského divadla vydal v roce 2003 společně s teatroložkou Tatjanou Lazorčákovou knihu K netradičnímu divadlu na Moravě a ve Slezsku 60.-80. letech dvacátého století.[4]

K dalším významným pracím Jana Roubala patří podrobná analýza tvorby studiové scény HaDivadla, kterou nejen že v rámci 70.–80. let pomohl založit, ale v té době v ní i herecky či režisérsky působil. Své teoretické a originální divadelní metodologie využil v monografii Divadlo jako pocitový deník (2011), v níž do hloubky analyzoval jednu z inscenací právě souboru HaDivadla – Bylo jich pět a půl.[5]

Vědecký přínos tvorby Jana Roubala spočíval ve výborné orientaci v prostoru německé a polské teatrologie, divadla a jeho současných tendencích. Právě tato schopnost mu umožnila rozvinout spolupráci s předními osobnostmi teatrologie obou zemí, a tak mohl české prostředí průběžně seznámit s jejich progresivními metodologickými přístupy a tendencemi. Nesoustřeďoval se  jen na českou (především Olomouc, Brno, Praha, Opava), německou (Berlín, Mnichov) a polskou půdu (Katovice, Krakov, Gdaňsk), vystupoval v rámci různých odborných konferencí např. na Slovensku (Prešov, Nitra, Bratislava), v Rakousku (Vídeň) nebo Maďarsku (Budapešť).[3]

Dlouhodobě spolupracoval s Institutem divadelní vědy Freie Universität v Berlíně, se kterým se podílel na společném zdokumentování mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni.[4]

V oblasti amatérského divadla byl spoluzakladatelem a dlouhodobě působil v Hanáckém divadelním souboru Jiřího Wolkera (společně s Josefem Kovalčukem a Svatoplukem Válou, později přejmenováno na HaDivadlo,1974) v Prostějově.[5] Společně se studenty LŠU Prostějov založil Divadlo na dlani (1976–1981, které získalo ocenění Wolkrova Prostějova: inscenace eskymácké poezie Písně vrbovýho proutku a Ortenových textů Ortel (n)).[6] V rámci LŠU Prostějov založil soubor Takydivadlo (1983–1989). Dalším spolkem, jehož se stal zakladatelem, byl Pardon (1985–1991), situován v DK Sigma Olomouc.[2]

Byl členem Divadelní rady MK ČR (1999–2001); Rady pro výzkum a vývoj MK ČR pro oblast divadla (2002–2007); od 1999 působil také v Teatrologické společnosti, od 2002 byl členem redakční rady Divadelní revue. Často působil i v soutěžních porotách různých divadelních festivalů a akcí.[3]