Jan Pauly (politik)

K roku 1969 se uvádí bytem Praha, původní profesí úředník. Absolvoval gymnázium a abiturientský kurz při obchodní akademii. Působil jako ústřední tajemník Československé strany lidové, místopředseda Ústředního výboru Národní fronty a poslanec KNV pro Středočeský kraj. Byl členem Ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a Krajského výboru Obránců míru. Bylo mu uděleno vyznamenání Za vynikající práci, Pamětní medaile k 20. výročí osvobození, Pamětní medaile 2. odboje a vyznamenání za Zásluhy o budování Středočeského kraje (I. stupně).[2]

Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Setrval zde do listopadu 1970, kdy rezignoval na křeslo v ČNR a ztratil tak i mandát ve FS.[3][4] Zastával i vládní funkci. V letech 1969-1971 byl ministrem bez portfeje v druhé vládě Oldřicha Černíka, třetí vládě Oldřicha Černíka a první vládě Lubomíra Štrougala. Ve funkci skončil k 1. lednu 1971.

Během pražského jara patřil mezi stoupence reformního proudu v ČSL a od roku 1968 byl ústředním tajemníkem ČSL. S nástupem normalizace jeho politická kariéra skončila. Na listopadovém zasedání ÚV ČSL v roce 1970 musel rezignovat na post ústředního tajemníka a vystřídal ho Rostislav Petera.[5][6]