Jan Noha (spisovatel)

Jan Noha (26. listopadu 1908, Benešov - 19. ledna 1966, Praha) byl český básník komunistické orientace.

Jan Noha
Narození26. listopadu 1908
Benešov
Úmrtí19. ledna 1966 (ve věku 57 let)
Praha
Povoláníbásník, spisovatel, překladatel, tiskař a typograf
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Roku 1922 se začal učit sazečem v Landfrasově tiskárně v Jindřichově Hradci a souběžně studoval na živnostenské škole pokračovací. Výuční list získal v roce 1926. Poté odešel do Prahy, kde se nejprve živil jako dělník a poté jako sazeč, nejprve v Průmyslové tiskárně a později ve Státní tiskárně. S marxismem Nohu seznámil Václav Čedík-Antar, vůdce levicové mládežnické organizace zvané Internacionální associace woodcrafterů (též Junáci přírody a práce). I Noha se stal jejím členem a právě tato organizace vydala jeho první sbírku básní nazvanou běžící pás (záměrně s malým písmenem na začátku, a to díky Čedíkově vlivu, neboť Čedík byl krom jiného také propagátorem tzv. fonetického pravopisu). Sbírka se i podtitulem přímo hlásila k proletářské poezii. Noha též začal psát do komunistického tisku (Rudé právo, Rudý večerník, Tvorba aj.). V roce 1936 se stal členem levicové literární skupiny Blok, spolu s Bedřichem Václavkem a dalšími. Stal se též redaktorem časopisu U, který tato skupina vydávala. Odešel však z její redakce v roce 1937, po sporech se Stanislavem Kostkou Neumannem. V otevřené polemice týkající se stalinských procesů a knihy André Gida Návrat ze Sovětského svazu totiž Noha hájil právo na uměleckou svobodu a právo na kritiku Sovětského svazu. Za to byl vyloučen z Komunistické strany a tento rozkol také vedl k tomu, že se Nohova poezie stala intimnější a méně politickou. S komunisty se však znovu sblížil po druhé světové válce a zůstal na stalinistické platformě i během politických procesů 50. let. I některé jeho sbírky té doby byly mimořádně zpolitizované a útočné, haněly mj. emigraci a jiné „nepřátele socialismu“ (zejm. Čtyři hlavy uťaté aneb I vlas má svůj stín). PhDr. Erich Renner, znalec Nohova díla i samotného básníka, vysvětluje jeho postoj strachem o život – básník měl v té době rodinu a tři malé děti. Existuje také domněnka, že k sepsání některých děl byl nepřímo donucen. V letech 1954–1961 spolupracoval Noha se Státní bezpečnosti a byl evidován v registračních protokolech – nejen pod krycím jménem Janovský.[1]

„Vyptáváš se mě, jak jsem žil. Co říci? Med ticha stáčíš do sklenic. Jakýsi vítr vane z žil a svíci tiskne na chladná ústa okenic...“[2]

V roce 1945 stal ředitelem Státní tiskárny. Tuto funkci zastával do roku 1952. Poté byl nejprve členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů a v letech 1954–1959 i jeho tajemníkem. Mezi spisovateli v té době bylo všeobecně známo, že Noha byl dobrý člověk. Mnohým svým kolegům pomáhal, kdykoli to bylo možné, ke svým podřízeným ve Státní tiskárně i SNDK byl spravedlivý a laskavý.[zdroj?] V roce 1959 nastoupil do Státního nakladatelství dětské knihy jako redaktor, což souviselo s jeho zájmem o poezii pro děti, kterou začal tvořit v 50. letech.[3] Rovněž překládal z ruštiny, francouzštiny a řečtiny.[4]

Dílo

Jeho básně byly často publikovány v různých výborech (například):

  • SSSR v československé poesii (1950)
  • Čeští spisovatelé korejským dětem (1952)
  • Básnický alamanach (roku 1956 a 1957)
  • Domove líbezný (1954)

K samostatným sbírkám patřily (například):

  • Pastorale (1939) – jednalo se již o jeho pátou sbírku
  • Myšlený kruh (1942)
  • Slovo mé prostři se (1944)
  • Mladá srdce (1953)
  • Čtyři hlavy uťaté (1954)
  • Břehy a vlny (1955)
  • O nás s námi čili Mudrogramy aneb Zdravím vás (1955)
  • Moje sonety (1957)
  • Básně (1958)

Věnoval se převážně poezii pro děti a mládež, například.:

  • Jak třešničky na míse (1956)
  • Velké věci maličkých (1958)
  • Duhové barvy (1963)
  • Cesta do Veselí (1970)
  • Každý má někoho (1981)
  • Buď rád (1983)

Z jeho pozůstalosti:

  • Kartinky (1972)
  • Zapomenuté básně (k 100. výročí narození básníka, 2008)

Rodina:

Jan Noha byl dvakrát ženat, první žena Amálie Svatáková zemřela mladá, druhá žena Jitka Nohová, rozená Nebušková byla dcerou klavíristky Růženy (Růžena Nebušková-Podhajská) a JUDr. Otakara Nebušky (Otakar Nebuška) a neteří výtvarnice Minky Podhajské (Minka Podhajská).

Děti Nohovy jsou Ota Bigagli roz. Nohová, Jakub Noha https://www.facebook.com/jakub.noha a bubeník Jan Noha https://www.facebook.com/bubenikjannoha/

Odkazy

Reference

  1. Jmenné evidence – Archiv bezpečnostních složek. www.abscr.cz [online]. [cit. 2022-04-29]. Dostupné online.
  2. NOHA, Jan. Zapomenuté básně Jana Nohy. [Praha]: Svoboda Servis 47 s. s. ISBN 978-80-86320-57-1. OCLC 316301642
  3. Jan Noha. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.
  4. Jan Noha (26.11.1908 - 19.1.1966): Osobnosti: Benešov. benesov-city.cz [online]. [cit. 2020-12-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.