Jan Noha (spisovatel)

Roku 1922 se začal učit sazečem v Landfrasově tiskárně v Jindřichově Hradci a souběžně studoval na živnostenské škole pokračovací. Výuční list získal v roce 1926. Poté odešel do Prahy, kde se nejprve živil jako dělník a poté jako sazeč, nejprve v Průmyslové tiskárně a později ve Státní tiskárně. S marxismem Nohu seznámil Václav Čedík-Antar, vůdce levicové mládežnické organizace zvané Internacionální associace woodcrafterů (též Junáci přírody a práce). I Noha se stal jejím členem a právě tato organizace vydala jeho první sbírku básní nazvanou běžící pás (záměrně s malým písmenem na začátku, a to díky Čedíkově vlivu, neboť Čedík byl krom jiného také propagátorem tzv. fonetického pravopisu). Sbírka se i podtitulem přímo hlásila k proletářské poezii. Noha též začal psát do komunistického tisku (Rudé právo, Rudý večerník, Tvorba aj.). V roce 1936 se stal členem levicové literární skupiny Blok, spolu s Bedřichem Václavkem a dalšími. Stal se též redaktorem časopisu U, který tato skupina vydávala. Odešel však z její redakce v roce 1937, po sporech se Stanislavem Kostkou Neumannem. V otevřené polemice týkající se stalinských procesů a knihy André Gida Návrat ze Sovětského svazu totiž Noha hájil právo na uměleckou svobodu a právo na kritiku Sovětského svazu. Za to byl vyloučen z Komunistické strany a tento rozkol také vedl k tomu, že se Nohova poezie stala intimnější a méně politickou. S komunisty se však znovu sblížil po druhé světové válce a zůstal na stalinistické platformě i během politických procesů 50. let. I některé jeho sbírky té doby byly mimořádně zpolitizované a útočné, haněly mj. emigraci a jiné „nepřátele socialismu“ (zejm. Čtyři hlavy uťaté aneb I vlas má svůj stín). PhDr. Erich Renner, znalec Nohova díla i samotného básníka, vysvětluje jeho postoj strachem o život – básník měl v té době rodinu a tři malé děti. Existuje také domněnka, že k sepsání některých děl byl nepřímo donucen. V letech 1954–1961 spolupracoval Noha se Státní bezpečnosti a byl evidován v registračních protokolech – nejen pod krycím jménem Janovský.[1]

„Vyptáváš se mě, jak jsem žil. Co říci? Med ticha stáčíš do sklenic. Jakýsi vítr vane z žil a svíci tiskne na chladná ústa okenic...“[2]

V roce 1945 stal ředitelem Státní tiskárny. Tuto funkci zastával do roku 1952. Poté byl nejprve členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů a v letech 1954–1959 i jeho tajemníkem. Mezi spisovateli v té době bylo všeobecně známo, že Noha byl dobrý člověk. Mnohým svým kolegům pomáhal, kdykoli to bylo možné, ke svým podřízeným ve Státní tiskárně i SNDK byl spravedlivý a laskavý.^[zdroj?] V roce 1959 nastoupil do Státního nakladatelství dětské knihy jako redaktor, což souviselo s jeho zájmem o poezii pro děti, kterou začal tvořit v 50. letech.[3] Rovněž překládal z ruštiny, francouzštiny a řečtiny.[4]

Jeho básně byly často publikovány v různých výborech (například):

• SSSR v československé poesii (1950)

• Čeští spisovatelé korejským dětem (1952)
• Básnický alamanach (roku 1956 a 1957)
• Domove líbezný (1954)

K samostatným sbírkám patřily (například):

• Pastorale (1939) – jednalo se již o jeho pátou sbírku
• Myšlený kruh (1942)
• Slovo mé prostři se (1944)
• Mladá srdce (1953)
• Čtyři hlavy uťaté (1954)
• Břehy a vlny (1955)
• O nás s námi čili Mudrogramy aneb Zdravím vás (1955)
• Moje sonety (1957)
• Básně (1958)

Věnoval se převážně poezii pro děti a mládež, například.:

• Jak třešničky na míse (1956)
• Velké věci maličkých (1958)
• Duhové barvy (1963)
• Cesta do Veselí (1970)
• Každý má někoho (1981)
• Buď rád (1983)

Z jeho pozůstalosti:

• Kartinky (1972)
• Zapomenuté básně (k 100. výročí narození básníka, 2008)

Jan Noha byl dvakrát ženat, první žena Amálie Svatáková zemřela mladá, druhá žena Jitka Nohová, rozená Nebušková byla dcerou klavíristky Růženy (Růžena Nebušková-Podhajská) a JUDr. Otakara Nebušky (Otakar Nebuška) a neteří výtvarnice Minky Podhajské (Minka Podhajská).

Děti Nohovy jsou Ota Bigagli roz. Nohová, Jakub Noha https://www.facebook.com/jakub.noha a bubeník Jan Noha https://www.facebook.com/bubenikjannoha/