Jan Kutálek

Narodil se v Praze-Nuslích a dětství prožil spolu s o tři roky starším bratrem Gabrielem (stavební inženýr) v rodině poštovního úředníka. Otce však ztratil již v osmi letech a tak vyrůstal za laskavé podpory maminky, která byla školená výtvarnice - vyšívačka. V roce 1933 nebyl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu a tak nastoupil studia v soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha, kterou však pro přílišné zaměření na akademickou malbu opustil v roce 1935. V následujícím roce cestuje po Rakousku, Jugoslávii a Itálii.

Po návratu dobrovolně nastupuje k dragounskému pluku v Terezíně, kde sloužil v letech 1936–1939. Od roku 1940 začíná dráhu samostatného výtvarníka. Ve snaze doplnit si akademické vzdělání nastupuje v roce 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného, seznává však, že jeho výtvarné cítění i technika jsou již plně rozvinuté a rok na to školu opouští a opět se vydává na cesty, tentokráte po Maďarsku a Švédsku. V roce 1950 se oženil s Ernou Holubovou. V roce 1977 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. Zemřel náhle 28. května 1987 v Praze.

Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům tak reliéfním dílům, a i když okrajově, věnoval se též kresbě. Od 50. let se v keramické tvorbě zaměřil též na "užité umění". Jeho práci nejvíce ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella (1916–1941), absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze. Kutálek čerpal pro svá díla především náměty z české i řecké mytologie, pověstí a pohádek. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem. Všechny jeho smyšlené postavičky plivníků dostaly od svého autora do vínku i krásně poetická česká jména – např. Líbezník, Pustorálek, Fišpajtl, Hostipas, Pišpartéz, Živenka či Houbovníček. Svojí hravou, poetickou keramikou se nesmazatelně zapsal nejen do dětských duší ale i do historie české umělecké keramiky.

Zemřel roku 1987 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

• 2017– výstava Galerie Diamant
• 2007 — stálá expozice díla na zámku Linhartovy
• 1991–2006 — stálá expozice díla na hradu Svojanově
• 1987 — Galerie Vincence Kramáře, Praha
• 1977 — Staroměstská radnice, Praha
• 1974 — Galerie výtvarných umění, Cheb; Malá galerie československého spisovatele, Praha
• 1973 — Mnichov, Curych; výstavní síň Fronta, Praha
• 1972 — Norinmerk, Hamburk
• 1971 — Kaserslautern - Erlenbach
• 1970 — Kodaň, Ženeva
• 1968 — hrad Rožmberk; Starnberg u Mnichova, Stuttgart
• 1967 — Galerie HS, Lund (Švédsko); Galerie J. Frágnera, Praha
• 1966 — Friburg (Švýcarsko); Úřad předsednictva vlády, Praha
• 1965 — výstavní síň Fronta, Praha
• 1964 — Divadlo J. Průchy, Kladno
• 1963 — Kabinet architektury a užitého umění, Praha
• 1961 — Komorní divadlo, Praha
• 1951 — výstavní síň ARS, Praha
• 1949 — Galerie L. Hahn, Stockholm
• 1947 — Topičův salón, Praha
• 1944 — Škola umění, Zlín
• 1943 — výstavní síň Elán, Praha

Čestné uznání v soutěži k 15. výročí osvobození ČSR (1960), III. cena v soutěži Haškovy Lipnice (1960), diplom Mezinárodní výstavy keramiky v Praze (1962), diplom salónu Juvisy v Paříži (1964), státní vyznamenání Za vynikající práci (1967)