Linhartovy (zámek)

Zámek vznikl na místě původní vodní tvrze. Panství Linhartovy bylo majetkem Opavského knížectví a je zmíněno v listině z roku 1377, kdy došlo k rozdělení knížectví. Panství bylo propůjčeno v léno Mikuláši z Vidbachu.[3] Samotná tvrz je zmíněna v kupní smlouvě z roku 1410,[1] kdy byla prodaná s panstvím Linhartovy Fulštejnům z Vladětína.[3][4] Jejich náhrobek je k vidění v místním kostele Povýšení svatého Kříže. V roce 1470 byla tvrz dobyta vojsky uherského krále Matyáše Korvína.[1] Rod Fulštejnů vlastnil panství do roku 1566.[5] V roce 1578 zdědila panství Linhartovy Kateřina Kravařská ze Šlovic, provdaná za Václava Haugvice z Biskupic.[5] Po roce 1580 zahájil Václav Haugvic z Biskupic se synem Karlem přestavbu pozdně gotické tvrze na zámecké sídlo v renesančním slohu včetně nárožní věže.[1] V renesančním slohu se do současnosti dochovaly také klenby v zámeckých sklepích. Sgrafita na fasádě již zakryla barokní přestavba.

Západní křídlo zámku

Vstupní hala

V roce 1658 zpustošené panství odkoupil Maxmilián Sedlnický z Choltic od Aloise Ladislava Haugvice z Biskupic, který se po třicetileté válce zadlužil. V letech 1695 až 1702 nechal hrabě Karel Sedlnický z Choltic přestavět zámek do ranně barokním podoby.[1] Přestavbu zámku provedli stavitelé Sebastian Hohenadel a Andreas Gans z Krnova. [5] Došlo k zvýšení piana nobile a původní třetí patro se změnilo v polopatro.[1] Nové stavební prvky a plastická výzdoba fasády připomínají způsobem provedení díla vídeňských architektů, především pak Johanna Fischera z Erlachu.[1] Přestavba pokračovala poté v roce 1730 a v následném období nechal provést hrabě Josef Sedlnický z Choltic úpravu interiérů, byly zbudovány hudební sály.[3] V 80. letech 18. století byly upraveny portály, kde přibyly alianční znaky šlechtických rodů Haugviců a Sedlnických. [3] Úpravou prošla i zámecká kaple svatého Hyacinta.[5][6]

Roku 1855 získali zámek sňatkem Oppersdorfové. Byla nově provedena výmalba reprezentačního sálu. Byl vyzdoben erby předků a texty, které se však již nedochovaly. V roce 1892 koupila zámek bohatá rodina Wenzelidesů z Krnova. Tato rodina vlastnila zámek do roku 1930, kdy jej prodali rodině Wülersdorf-Urbairů.[3]

Balkon na západní straně

Korintská hlavice pilastru fasády

Válečná léta se na zámku nechvalně podepsala. V roce 1943 sem byla umístěna německá vojenská nemocnice a téhož roku zámek postihl požár, který zcela zničil střechu. Ta byla jen provizorně zakryta lepenkou. Od té doby již zámek chátral. Po válce přešel do vlastnictví státu, ten však o něj nejevil zájem s výjimkou roku 1973, kdy byly provedeny nejnutnější opravy a do zámku byl umístěn sklad Ministerstva zdravotnictví.[3]

Po roce 1989 byla provedena oprava fasád na nádvoří a na východním křídle. Další větší rekonstrukce byla provedena v roce 2003 a současně zde byl proveden stavebně-historický průzkum. Velkou zásluhu na posledních rekonstrukcích měl tehdejší správce zámku Heřman Menzel.[5]

Zámecká budova je čtyřkřídlá, jednopatrová s polopatrem. Půdorys je čtvercový. Věž stojí v severozápadním rohu a budovu převyšuje o jedno patro. Hlavní, východní fasáda je devítiosá, v přízemní části je fasáda rozdělena vrypy naznačujícími velké kvádry. Okna jsou rámována šambránami, na římsu prvního patra nasedají pilastry do výše prvního patra a polopatra. Pilastry jsou zakončeny korintskými hlavicemi. Ve středu nadokenní římsy jsou posazeny reliéfy, ženské a mužské busty. V hlavní ose je přízemní portál. Severní fasáda je osmiosá, uprostřed je přízemní hala s balkonem, na kterém je vytvořeno kuželkové zábradlí. Patro věže, které převyšuje budovu zámku, je také děleno pilastry. V horní části věže jsou slepá okénka, věž je kryta mědí a zakončena je makovicí. Také jižní a západní fasáda má shodné členění jako předchozí, přičemž jižní je bez portálu. Západní fasáda je sedmiosá, se zdobeným portálem. Ve středu dekoru jsou erby šlechtických rodů Sedlnických a Haugviců.[1][3]

pohled na zámek z parku

Zámecký park založili Haugvicové z Biskupic v první polovině 17. století. Je zřejmé, že patří k nejstarším nejen v kraji, ale v celém Slezsku. Park byl vytvořen ve francouzském slohu. Další majitelé, Sedlničtí z Choltic, obohatili park o vzácné exotické dřeviny a nechali zbudovat zimní zahradu. Ta stála již za řekou na území dnešního Polska. Při břehu Opavice byly postaveny altány, které sloužily k odpočinku šlechty. Další úpravy parku provedli Oppersdorfové, dosavadní ráz parku však zůstal zachován. Přibyla zde pergola, obrostlá divokým vínem (Parthenocissus guingefolia). V roce 1742 připadlo území za řekou Opavicí Prusku. Po II. světové válce z důvodu nezájmu státu byla zahrada značně zpustošena. Nejen záhony růží, ale i vzrostlé keře a zídka u parku byly nenávratně zničeny. Mnohé zdemolovala i vichřice v roce 1947.[3][7]

Keramika v expozici

V současné době zámek nabízí několik stálých expozic:

• expozici keramiky Jana Kutálka
• zámeckou obrazárnu
• expozici šicích a pletacích strojů od roku 1900

Mimo stálé expozice jsou v zámku pořádány různé akce, hlavně pro rodiny s dětmi, a výstavy uměleckých děl nebo řemesel.[8]

V roce 2011 se Africká expozice stala terčem nájezdu zlodějů, kteří ukradli nosorožčí roh, i když šlo pouze o atrapu. Na pozadí této události je zájem čínské tradiční medicíny o tyto sbírkové předměty.[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Linhartovy na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Zámek na webu Hrady.cz
• Zámek Linhartovy [online]. Zámek Linhartovy, 2020-10-20 [cit. 2022-01-18]. Online video na Youtube. Dostupné online.