Jan Kučera (právník)

Pocházel z rodiny učitele z Poděbrad. Studoval na gymnáziu v Plzni a Akademickém gymnáziu v Praze a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde v červenci 1861 získal titul doktora práv. Nastoupil do advokátní kanceláře k Václavu Bělskému. Od roku 1869 působil ve vlastní advokátní kanceláři v Praze. Byl aktivní ve veřejném životě. V roce 1862 zakládal spolu s Rudolfem Thurn-Taxisem pěvecký spolek Hlahol. Podílel se také na vzniku spolku Umělecká beseda. Do svého čela ho zvolila Národní jednota severočeská, zasedal také ve výboru pro zřízení Národního divadla v Praze. V letech 1864–1866 vedl profesní sdružení Právnická jednota a v letech 1864–1868 byl členem redakce odborného časopisu Právník.[4][5]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v červnu 1868 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii venkovských obcí (obvod Písek – Vodňany).[6] V této době vrcholicí české opozice jako advokát zastupoval pořadatele táboru lidu pod Řípem.[4] Patřil taky mezi 81 českých politiků, kteří v srpnu 1868 podepsali státoprávní deklaraci českých poslanců coby nejucelenější programový manifest české opozice proti centralistickému ústavnímu vývoji Rakouska-Uherska.[5][7]

Mandát na sněmu obhájil, opět za svůj obvod, i ve volbách do Českého zemského sněmu roku 1870[8] a volbách roku 1872.[9] V rámci tehdejší politiky české pasivní rezistence křeslo nepřebral a byl zbaven mandátu. Uspěl ale vzápětí v doplňovacích volbách roku 1873.[10] V doplňovacích volbách roku 1874 kandidoval za nově utvořenou Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou). Ve volebním klání prohrál a místo něj na sněm usedl Václav Kotalík.[11] Do sněmu se za mladočechy[12] vrátil ve volbách roku 1878, nyní za kurii venkovských obcí (obvod Rokycany – Blovice).[13] Znovu se jako zemský poslanec uvádí až po volbách roku 1889, kdy za mladočeskou stranu uspěl v městské kurii (obvod Hořovice– Beroun – Radnice – Rokycany).[14]

Když na přelomu 80. a 90. let vrcholila mladočeská agitace proti staročeskému projektu punktací, byl Kučera předsedou mladočeského klubu na sněmu.[4] Co předseda poslaneckého klubu podporoval rozšiřování stranických řad i o osobnosti odlišných politických názorů. Mladočechem se tak dočasně stal i Tomáš Masaryk a trvale Karel Kramář. Strana se díky tomu během 90. let stala umírněnější a kultivovanější politickou silou.[5] Byl rovněž přísedícím zemského výboru,[4] kde zasedal v letech 1889–1895.[5]

Ve volbách roku 1879 byl zvolen i jako poslanec i na Říšskou radu (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí (obvod Roudnice – Louny – Mělník). Rezignaci na mandát oznámil 1. ledna 1880.[15] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[16]

Od roku 1890 byl rovněž pražským městským zastupitelem.[4]

Zemřel v lednu 1895.[4]