Jan Kozakiewicz

Vychodil nižší reálnou školu v Krakově. Pak studoval na učitelském ústavu v Krakově.[2] Zde v roce 1877 organizoval polské studentské spolky a agitoval pro socialistické hnutí. V roce 1879 byl zatčen po několik měsíců vězněn. Pak byl zproštěn viny. Nesměl se ale již vrátit k studiu na učitelském ústavě. Pracoval jako švec, herec, kameník, účetní nebo malíř. Usadil se ve Lvově. Byl aktivní v dělnickém hnutí. V roce 1882 byl zatčen v rámci širší razie ve Lvově. Byl odsouzen na šest měsíců. V polovině 80. let se oženil. Krátce žil v Krakově, pak opět ve Lvově, později v Nowém Saczu. V roce 1892 se podílel na utváření organizační struktury Polské sociálně demokratické strany Haliče a Slezska v Nowém Saczu. Ještě téhož roku se vrátil do Lvova a trvale byl aktivní v sociálně demokratické straně. Přispíval do mnoha socialistických periodik. Účastnil se kongresů druhé internacionály.[1]

Byl také poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1897 za kurii všeobecnou v Haliči, 1. volební obvod: Lvov.[3] Ve volebním období 1897–1901 se uvádí jako Jan Kozakiewicz, malíř, bytem Lvov.[4]

Ve volbách roku 1897 je uváděn jako sociální demokrat.[5] Spolu s Ignacy Daszyńskim byli prvními dvěma polskými sociálně demokratickými poslanci. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 už nekandidoval.[1]

V létě roku 1901 přesídlil do Argentiny, kde působil jako rolník. Kvůli těžkým životním podmínkám se roku 1903 přestěhoval do USA. I zde byl činný v dělnickém hnutí. Po jistou dobu byl i generálním tajemníkem exilové polské sociální demokracie a podílel se na vydávání jejích periodik. Za války agitoval ve prospěch dohodových velmocí. V roce 1923 se vrátil do Polska. Pracoval v továrně, později nastoupil do funkce ředitele místní pobočky nemocenské pojišťovny v Kolomyji, kterou zastával do své smrti roku 1927.[1]