Jan Kojan

Jan Kojan se narodil v rodině Jakuba Kojana a Kateřiny roz. Králové v Kojákovicích č.p. 43. Krátce navštěvoval českobudějovickou reálku.[2] Roku 1900 přestoupil na bechyňskou odbornou keramickou školu. Po jejím ukončení byl dva roky zaměstnán jako malíř keramiky. Roku 1906 byl přijat na C.k. umělecko-průmyslovou školu v Praze. Následně (od šk. r. 1912/13) pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, krátce ve speciální škole prof. V. Hynaise, zejména však u prof. K. Krattnera.

V červenci 1914 byl mobilizován do 1. světové války. V bitvě o Przemyśl padl do zajetí. V Rusku se oženil s učitelkou Jelizavetou Petrovnou Vindrajevskou. Krátce vyučoval kreslení na střední škole v Kozlově (dnes Mičurinsk). V roce 1919 se spolu s manželkou vrátil do Československa.

Po válce pokračoval ve studiu na Akademii v Praze u prof. Krattnera a úspěšně absolvoval v r. 1922. Zásadní vliv na Kojanovu tvorbu měl půlroční pobyt v Paříži roku 1926, kde se seznámil se současnou francouzskou tvorbou. Roku 1940 se zakoupil domek ve Lhotě u Borovan. Od roku 1949 trpěl vleklou chrobou. Zemřel 5. června 1951 v nemocnici v Českých Budějovicích. Pohřben byl na hřbitově v Mladošovicích.

Od r. 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných a od r. 1929 vystavoval se Sdružením jihočeských výtvarníků, kde byl čestným členem.[3] Po II. světové válce se stal členem Výtvarného odboru Umělecké besedy. Opakovaně vystavoval v zahraničí, s Jednotou umělců v Oslu (1929) a ve Vídni (1932). Dále pak na souborných výstavách českého a slovenského umění ve Vídni (1934), v Moskvě a Leningradě (1937). V r. 1939 reprezentoval svým dílem na Bienále v Benátkách.

Za cyklus Rybolov obdržel v r. 1929 cenu České akademie věd a umění, výroční cenu pak obdržel v letech 1935 a 1938. Roku 1940 získal cenu Jihočeského národohospodářského sboru. V roce 1946 první cenu ve výtvarné soutěži nakladatelství Práce. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a V. Radou je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou.

Kojanova raná malířská tvorba, převážně figurálního a portrétního zaměření, inklinuje ke staromistrovské uhlazenosti a nijak nepředznamenává jeho budoucí umělecké směřování. Zlatá Praha reprodukuje jeho obrazy Houby, Navíječka cívek, Zabíjačky, Jihočeská pouť a oltářní triptych Procesí v Jižních Čechách. Spíše ojedinělou sochařskou tvorbu reprezentují pomníky vojákům padlým v první světové válce, které vytvořil v roce 1923 v Kojákovicích a o rok později v nedaleké Branné. Ve své vrcholné malířské tvorbě se zejména věnoval jihočeské krajině, a to především Třeboňsku. Často zachycoval rybáře, výlovy rybníků, hráze rybníků, sádky a vesničany. Významná je i jeho pozdější portrétní tvorba, která reflektuje moderní výtvarné směry. Okrajově maloval i pražské motivy.

V první polovině dvacátých let se námětově významně přiblížil malířům Umělecké besedy, představitelům sociálního umění. V některých obrazech (např. Pastýř, Návrat z pole, Paběrkáři, Večer, Žena u vody a Vlastní podobizna) lze vysledovat i vliv Neue Sachlichkeit. Po návratu z Francie můžeme od r. 1927 pozorovat výraznou změnu v jeho výtvarném projevu. Svůj vliv mělo studium krajinářské a figurální tvorby francouzských malířů André Dunoyera de Segonzaca a Marcela Gromaiera. Pastozní malba a práce s malířskou špachtlí vedly k sumárnosti a k osobitému modernímu výrazu zachycující krásy jihočeské krajiny zejména v období podzimního výlovu rybníků (např. Hráz, Sádky, Dub na hrázi, Loviště, Rozcestí a Nádvoří). Jeho krajinářskou tvorbu lze zařadit do kontextu malířů domova v Umělecké besedě. Figurální tvorbu z tohoto období reprezentují např. obrazy Zátah, Borkoviště, Dělník, Počítání ryb a zejména monumentální dílo Rybolov (270 x 500 cm, 1932–34). Další významné dílo Zlovený rybník (1946), který je v majetku Národní galerie v Praze, je již malován s větší lehkostí štětcového přednesu a ve vytříbeném koloristickém účinku. Některé obrazy z jeho závěrečné etapy uměleckého vývoje po roce 1940 se vyznačují dynamickým výrazem, např. obraz většího formátu Rybáři na lodích uzavírají síť (1942).

• Alšova Jihočeská Galerie v Hluboké nad Vltavou, velký soubor obrazů z pozůstalosti
• Muzeum a Galerie Třeboň, stálá expozice autora
• Muzeum Jindřichohradecka (obrazová galerie)
• Národní galerie v Praze, např. obrazy Borkoviště, Dvůr s kašnou a Zlovený rybník
• Galerie hlavního města Prahy, např. obrazy Poprsí rybáře, Sádky a Restaurace za Stromovkou (obrazy on line)
• Oblastní galerie v Liberci, např. obrazy Návrat z pole, Na pouti a Zátiší s rybářským náčiním
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, např. obrazy Paběrkáři, Rybáři na lovu a Rybolov
• Galerie umění Karlovy Vary, např. obrazy Seník a Zátiší se sumcem
• Galerie Středočeského kraje, např. obrazy Kaprový rybník a Vesnický dělník
• Moravská galerie v Brně, např. obraz Žena s máselnicí (obrazy on line)
• Obrazárna Pražského hradu, obraz Nakládání ryb na sádkách

• Rubešova galerie, Praha, 1920
• Topičův salon, Praha, 1928
• Dům umění (Ostrava), s M. Holým, 1935
• Obecní dům města Prahy, výstava k padesátinám, 1937
• Topičův salon, Praha, 1942
• Kračmarova galerie, Kladno, 1942
• Slovanský ostrov, Praha, Jan Kojan: 1886–1951, 1956
• Galerie Benedikta Rejta, Louny, Jan Kojan: K 80. výročí narození, 1966
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, Jan Kojan: výběr z díla, 1976/77
• Městské muzeum a galerie Vodňany, Jan Kojan: obrazy, 1979
• Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům, Výstava k 110. výročí narození, 1996
• Muzeum a galerie Třeboň, Jan Kojan malíř a sochař, 2016

• 
  Jan Kojan Žena s dopisem (1914)
• 
  Jan Kojan Žena u vody (1925)
• 
  Jan Kojan Rybářské zátiší (1927)
• 
  Jan Kojan Poprsí rybáře (okolo 1928)
• 
  Jan Kojan Sádky (1930)
• 
  Jan Kojan Restaurace za Stromovkou (1933)
• 
  Jan Kojan Zátíší s keserem (1935)
• 
  Jan Kojan Počítání ryb (okolo 1935)
• 
  Jan Kojan Dvě lodě v lovišti (okolo 1935)
• 
  Jan Kojan Po výlovu
• 
  Jan Kojan Můj otec (okolo 1937)