Dům umění (Ostrava)

Na vysoké technické úrovni bylo provedeno osvětlení výstavních síní, kde systém luceren s vertikálními okenními plochami značně omezoval usazování prachu. Okna ocelových luceren byla zasklena tlačeným sklem, vnitřní strop sklem leptaným.

Osvětlení zde bylo zcela podřízeno speciální funkci objektu. V době vzniku Domu umění se v odborném tisku objevilo několik článků, které jasně charakterizovaly situaci osvětlení v již existujících obrazárnách jako tristní a byla zde předložena nová řešení. Zejména se jedná o článek S. H. Seagera, který byl původně otištěn v roce 1923 v časopise The American Architect a Architectural Review. Připojena byla předmluva amerických vydavatelů konstatující velmi malý pokrok v této oblasti. Česká redakční poznámka zdůrazňovala, že speciální určení budovy může povýšit určitou její funkci na hlavní, téměř jedinou. V témže roce byla publikovaná studie Antonína Beneše Lucernové osvětlení galerií, která seznámila s historií tohoto způsobu osvětlení, s jeho nespornými výhodami a konstrukčními pravidly. Byly zde uvedeny i aktuální příklady obrazárny ve Winterthuru a muzea v Hamburku a Kasselu, které vycházejí z typu osvětlení vyvíjejícího se na britských ostrovech (Christie v Londýně, Birmingham).

Nejen technická řešení byla v souladu se světovými tendencemi. Samotná architektura je výrazná svým stylovým projevem nejen v ostravském prostředí. Svým charakterem odráží vývoj české architektury první poloviny dvacátých let. Ještě do roku 1923 Josef Gočár s Pavlem Janákem obhajovali koncepci tzv. národního stylu a architektura se v těchto letech opět vracela k „nulovému bodu“, ke Kotěrově cihelné architektuře a holandským příkladům. Zvláště Josef Gočár a spříznění tvůrci navázali velmi úzké kontakty s puristicko-funkcionalistickou „novou architekturou“, a to oklikou přes umírněné holandské architekty Dudokova směru, která vyšla z Berlageho školy. Roku 1924 Gočárův ateliér podnikl exkurzi do Holandska. Ve stejném roce přijel do Prahy H. P. Berlage, jehož architektura kladla důraz na výtvarné působení cihly a zákonitosti čisté geometrie.

Vizuální podoba architektury ostravského regionu se tradičně spojuje s pohledovou režnou cihlou, která se uplatňuje na mnohých stavbách. Cihla je v Ostravě významným prvkem zástavby Vítkovic, ale také mnohých jiných průmyslových objektů, např. Dolu Michal v Michálkovicích[p. 1]. Proto architekti Fiala s Wallenfelsem použili obdobný aparát pro budovu Domu umění. Nejen že programově a vizuálně navázali na tradiční architekturu regionu, ale významným způsobem využili vizualitu cihly k zcivilnění Domu umění. Pro žáky Kotěry a Gočára nebyl tento přístup ničím neobvyklým, protože jejich učitelé k tomuto materiálu měli blízký vztah. Sám Jan Kotěra přiznal své ovlivnění holandskou architekturou po cestě do Nizozemí roku 1908. Podle něj estetika cihly vedla „k přísné kráse, chladné střízlivosti a mužné drsnosti.“ Podobně Gočár od roku 1924 a po něm i další spříznění tvůrci začínal navazovat kontakty s puristicko-funkcionalistickou „novou architekturou“. Na několik let se v Gočárových stavbách zabydlely neomítané cihly rámované přiznanými železobetonovými elementy. Tímto způsobem, vyjadřujícím zlatou střední cestu tehdejší české architektury, pojal Gočár např. Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové (1924–1926) a československý pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži (1925).

Nová architektura se stala elementární a funkční, protože se vyvíjela z přesně zjištěných potřeb. Proto došlo od roku 1921 k postupnému odklonu od artistního řešení k oproštěné puristické formě, volným přechodem k zvýšené hmotnosti na úkor dynamického působení celku i detailů. Toto modernější pojetí monumentality spatřovalo kvalitu v mohutnosti a dokonalé proporcionalitě jednoduché plastické formy. Tak se i Dům umění projevuje velkým klidem, který není narušován šikmými motivy, tělesy nepravidelného tvaru nebo výrazným detailem. Architektura Wallenfelsova profesora sloužila Domu umění jako jeden z příkladů. V Ostravě je dovedena k dokonalosti Kotěrova snaha monumentalizace civilnosti.

• Galerie výtvarného umění v Ostravě

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům umění na Wikimedia Commons
• Galerie výtvarného umění v Ostravě
• Vladimír Wallenfels v informačním systému abART
• František Fiala v informačním systému abART