Johannes Kepler

Narodil se 27. prosince 1571 ve svobodném císařském městě Weil der Stadt, které je vzdáleno třicet kilometrů od Stuttgartu. Jeho děd Sebald Kepler (1519–1596) byl dokonce starostou tohoto města. Rodina se často ocitala ve finanční tísni, jelikož Johannův otec Heinrich se živil nejistým povoláním obchodníka, které mu moc nevynášelo, a tak často rodinu opuštěl, aby sloužil jako žoldák v zahraničí. Ani jeho matce Katharině, bylinkářce a dceři hostinského, se nedařilo a byla dokonce obviněna z čarodějnictví. Rodina se později odstěhovala do Ellmendingenu, kde měl jeho otec pronajmut hostinec "Slunce".

Keplerův rodný dům ve Weilu der Stadt

Johannes se narodil předčasně a jako velmi slabé dítě byl pak často nemocen. Roku 1575 prodělal nákazu neštovicemi, které mu natrvalo narušily zrak. Navzdory jeho špatnému stavu v něm matka již jako u dítěte začala pozorovat stále větší a neobvyklé zájmy. Ukázala mu kometu z roku 1577 a zatmění slunce z roku 1580.

Kepler navštěvoval první třídu latinské školy v Leonbergu a druhou třídu stejného rázu v Ellmendingenu. V letech 1580 a 1581 musel Kepler své vzdělání přerušit. Roku 1582 nastoupil do třetí třídy latinské školy. Od 16. října 1584 navštěvoval Kepler klášterní školu v Adelbergu. Od 26. listopadu 1586 studoval Kepler na vyšší protestantské škole v Klášteře Maulbronn.

Poté, co získal stipendium, začal v roce 1589 navzdory skromným rodinným poměrům studovat teologii v evangelickém klášteře v Tübingenu. Jeho učitelem matematiky byl Michael Mästlin. Mästlin mu též vysvětlil Koperníkův heliocentrický systém, kde na rozdíl od Ptolemaiova systému planety neobíhají kolem Země. Byl stejného názoru jak Mikuláš Koperník a diskutoval o něm ve studentských debatách.

Diagram geocentrické trajektorie Marsu během několika period se zdánlivým retrográdním pohybem (Astronomia nova, 1. kapitola, 1609)

Kepler ve Štýrském Hradci

Keplerův dům v Gössendorfu 1597–1599, zámek Mühlegg

Keplerova pamětní deska ve Štýrském Hradci

Kepler chtěl původně být protestantským duchovním. Roku 1594 však ve svých 23 letech šel na studia matematiky na protestantské vysoké škole ve Štýrském Hradci. V Hradci začal Kepler zpracovávat kosmologickou teorii založenou na koperníkovském pohledu na svět. Na konci roku 1596 své dílo vydal jako Mysterium Cosmographicum.

Roku 1595 Johannes potkal třiadvacetiletou Barbaru Müllerovou, která byla již dvakrát ovdovělá a měla jednu dceru. Barbara měla veliký majetek, a tak její otec v Keplerovi neviděl nic než chudého studenta. Nakonec otec ale ustupuje a k svatbě dochází v dubnu 1597. Z tohoto manželství vyšlo pět dětí. Jeden syn s dcerou (Heinrich a Sussana) se nedožili dospělého věku. Pak se jim narodili děti Susanna (* 1602), Friedrich (* 1604) a Ludwig (* 1607).

Roku 1590 začal psát dopisy Galileu Galileovi, ten mu však důkladně odpověděl jen jednou. Roku 1599 Keplera Tycho Brahe přesvědčuje, aby s ním šel studovat do Prahy.

Kepler jako dvorní císařský matematik v Praze

Keplerův dům v Praze

Roku 1600 se již Kepler nachází v Praze a dělá asistenta Tychu Brahovi. Společná práce obou vědců v Praze a na zámku v Benátkách nad Jizerou nebyla ovšem lehká, byť se oba dva svým rozlišným nádáním doplňovali. Brahe byl excelentním pozorovatelem, jeho matematické schopnosti byly avšak ohraničeny. Vynikající matematik Kepler pak na druhou stranu skrze svou krátkozrakost nemohl vůbec pozorovat hvězdy. Brahe se snažil Keplera učit tak, aby Kepler měl nejlepší výsledky.

Po Brahově smrti roku 1601 byl Kepler jmenován císařským dvorním matematikem. Jako císařský dvorní matematik byl Kepler zodpověden za císařské horoskopy a byl pověřen sestavit rudolfinské tabulky.

V říjnu 1604 pozoruje Kepler Supernovu, která nesla později jméno Keplerova hvězda. Kepler též předložil vědecké údaje o tepové frekvenci a svá pozorování upřesnil roku 1618.

V nekonečných výzkumech pracovali Kepler a Brahe s velmi přesnými pozorovacími daty, ovšem po Brahově skonu Kepler zjistil, že některé jejich teorie potřebují vylepšit. Poté začal navrhovat nový astronomický systém. Na základě Koperníkova systému poprvé určil skutečné oběžné dráhy planet, aniž by od začátku upřesnil, že musí jít o kombinaci rovnoměrně procházejících kruhových drah. Po dlouhé práci identifikoval dráhu Marsu a poté určil jak se mění orbitální rychlost planety podél oběžné dráhy. Všecky tyto své výzkumy shrnul roku 1609 do díla Astronomia nova. Tato kniha obsahuje i první a druhý Keplerův zákon.

Roku 1611 popsal vznik sněhové vločky. Tento rok se mu však stal osudným. Jeho tři děti se nakazily neštovicemi a jeho šestnáctiletý syn Friedrich umírá. Zanedlouho umírá i Keplerova žena a Kepler se stěhuje do Lince.

Později v roce 1626 odešel do Ulmu.

V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat pozorování, protože trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.

Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615 vyšla jeho práce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček kolem osy ležící v jejich rovině. Přitom použil infinitezimálních metod a toto dílo znamenalo významný krok ke vzniku moderních integračních metod. V práci Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval svůj třetí zákon.

Ztotožňoval se s odsouzením Giordana Bruna, a jeho učení o Vesmíru plném sluncí považoval za kacířství. Což souviselo s Keplerovým požadavkem, aby poznání vědecké bylo v souladu s pravdami teologickými.[3]

• Mysterium Cosmographicum (Kosmografické mystérium, 1596)
• De Fundamentis Astrologiae Certioribus K pevnějším základům astrologie (1601)
• Astronomiae Pars Optica (Optická část astronomie, 1604)
• De Stella nova in pede Serpentarii (O nové hvězdě v Hadonošových nohách, 1604)
• Astronomia nova (Nová astronomie, 1609)
• Dissertatio cum Nuncio Sidereo (Rozprava s Hvězdným poslem, 1610)
• Dioptrice (Dioptrika , 1611)
• De nive sextangula… (O šestiboké sněhové vločce, 1611)
• Nova stereometria doliorum vinariorum (Nová stereometrie vinných sudů, 1615)
• Epitome astronomiae Copernicanae (1618–1621). Tato práce, v českém překladu „Výtah z Koperníkovy astronomie", má 7 dílů a vycházela postupně nejprve v Linci a později ve Frankfurtu. Byla to jakási první moderní učebnice hvězdářství, která dokazovala správnost Koperníkova učení. Katolická církev tento spis již v roce 1619 zařadila na Index zakázaných knih.[4][5] Ještě ve vydání Indexu z roku 1834 bylo toto dílo uvedeno,[6] vyškrtnuto z Indexu bylo (společně se spisy Koperníka a Galilea) v roce 1835.[7]
• Harmonices mundi (Harmonie světů, 1619)
• Tabulae Rudolphinae (Rudolfínské tabulky, 1627)
• Somnium (Sen, 1634)

Tři základní zákony pohybu nebeských těles:

1. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
2. Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Úsečka spojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
3. Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).

Do moderních astrologických učebnic vstoupil Johannes Kepler zejména horoskopem Albrechta z Valdštejna, který bez znalosti konečného zákazníka sestavil v roce 1608.

Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku. Kepler však astrologii také později obhajoval, když mimo jiné napsal: „…naprosto neklamné zjištění – tak jisté, jak jen lze doufat – že organismy jsou podněcovány sublunárními konjunkcemi a aspekty planet, mě přimělo a přinutilo překonat své záporné stanovisko…“ Odmítal sice pověry a bezduché přijímání soudobých astrologických výkladů, ale zdůrazňoval závislost astrologie na empirii a vytvořil tak v jistém smyslu moderní, dnes převažující pojetí astrologie.[8] Uvažoval dokonce o vlivu budov a hor, zastiňujících planety a hvězdy v okamžiku narození.

Svými kosmologickými zákony se snažil doložit staré pythagorejské učení o harmonii sfér a astrologii přispěl i možností lépe a přesněji propočítávat horoskopy. Do sestavování horoskopů například jako první zavedl dekagonální řadu aspektů (decil, kvintil, tredecil, bikvintil).

Na základě svých astronomických a astrologických výpočtů odhadl datum narození Ježíše na rok 7 př. n. l., kdy proběhla nepříliš častá vícenásobná konjunkce (podobná nastala až v roce 1942).

Kamenný altánek s bustou Jana Keplera v Řezně poblíž vlakového nádraží

Busta Jana Keplera v Řezně

Sousoší Tychona Brahe (vlevo) a Johanna Keplera (vpravo) před Gymnáziem Jana Keplera v Praze

• Gymnázium Jana Keplera, které stojí v místě, kde Kepler bydlel během svých pobytů v Praze
• Kepler – kráter na Měsíci
• Kepler – kráter na Marsu
• Kepler Dorsum – hřeben na Phobosu (Kepler předpověděl existenci měsíců Marsu již v roce 1610)
• (1134) Kepler – asteroid
• univerzita v Linci
• kosmická sonda Kepler, jež má hledat Zemi podobné exoplanety
• druhá mise bezpilotní zásobovací lodi ATV byla pojmenována Johannes Kepler
• Keplerovo jméno bylo umístěno pod okna Národního muzea v Praze, viz 72 jmen na budově Národního muzea.
• Kepler jako označení nese také grafické jádro firmy nVidia ... Např. grafická karta GTX 650 Ti s jádrem GK106 Kepler.
• Kepler je kódové označení verze 4.3 vývojového prostředí Eclipse.

• 2003 Oldřich Daněk: Rudolfinská noc : rozhlasová hra o astronomovi a městě. Český rozhlas, rozhlasová úprava a režie Josef Henke. Dramaturg Pavel Minks. Osoby a obsazení: Jan Kepler (Jaroslav Kepka), Bürgi (Lukáš Hlavica), Toledano (Miroslav Středa), Tycho Brahe (Alois Švehlík), Rudolf II. (František Němec), Vaitauer (Antonín Molčík), Kristina (Taťjana Medvecká), Hoffmann (Petr Pelzer), Kateřina (Hana Maciuchová), Russworm (Jiří Klem), Bacháček (Otomar Krejča), holka (Valérie Zawadská), Don Baltazar (Rudolf Pellar)[9]