Jan II. z Michalovic

Panství se ujal po smrti svého otce Beneše z Michalovic. Stejně jako jeho děda Jan I. z Michalovic vyznával rytířské tradice, které spojil s různými politickými aktivitami. Byl velmi blízký králi Janu Lucemburskému a později stál i po boku Karla IV. V jeho životě hrály velkou roli hmotné statky. Krále Jana Lucemburského finančně podporoval při jeho válečných tažení. Od krále za tuto podporu získal různé protislužby, privilegia a koncese, čímž se michalovický majetek utěšeně rozrůstal. Roku 1334 provázel Jana Lucemburského jako člen královské družiny do Litvy.

Dne 24. února 1334 vydal listinu o přenesení tržní osady Podolec v podhradí hradu Boleslavi na výšinu do jeho sousedství, a položil tak základ pozdějšího rozvoje města Mladé Boleslavi.[1] Tržní osada Podolec i nadále prosperovala a na prázdné výšině se začalo stavět. Jeho zájmem bylo, aby každý řemeslník prosperoval a u hradu si postavil vlastní dům. Byl si vědomý toho, že jen od prosperujícího řemeslníka, může dostávat pravidelné roční feudální dávky. Většina stavení byla převážně dřevěná a soustředila se kolem trojúhelníkového rynku. Jeho další snahou bylo vymanit město z provinciální úrovně a ze zemědělského zaměření, podporoval především řemesla a obchod.

I když především pobýval na svém rodinném sídle nedalekém hradě Michalovice, tak nechal částečně opravit i pobořený boleslavský hrad. V roce 1345 se nepohodl o hranice svého území s míšeňským purkrabím Menhartem z Hradce. Údajně při tom mělo dojít i k ozbrojenému střetnutí. Rodovým erbem Michaloviců byla původně markvartická lvice, v klenotu měli rozevřená orlí křídla. Později z neznámých důvodů došlo ke změně, v Ješkově pečeti z roku 1345 byl štít bez figury, rozdělený na dvě poloviny a v klenotu složená křídla. Podle pozdějších vyobrazení byla jedna polovina štítu černá a druhá stříbrná.

• hrad Michalovice
• Jan Ješek z Michalovic