Antonín Birkhardt

Františka Sibyla Augusta, vévodkyně sasko-lauenburská

Herkommann hraběte Františka Antonína Šporka

Narodil se v bavorském Augsburgu, kde se vyučil grafickým technikám v dílně Karla Gustava von Amlinga. Roku 1704 cestoval do Říma, kde pobyl šest let. Poté dále cestoval přes Benátky do Francie a Anglie, odkud se přes Nizozemsko vrátil zpět do vlasti.

Roku 1712 se v Praze oženil. V roce 1720 byl jmenován dvorním mědirytcem bádenské markraběnky Františky Sibyly. Krátce působil také v Mnichově a kolem roku 1730 ve Vídni. Téhož roku se natrvalo přestěhoval do Prahy, kde pracoval a tvořil po zbytek svého života. Svou rozsáhlou prací si vydobyl vynikající renomé.

V Praze vedl rozsáhlou tiskařskou dílnu (oficínu), která od 20. do 40. let 18. století ovládala zdejší trh s grafikou. Především se v ní do mědirytin nebo leptů převáděly obrazy Petra Brandla, V. V. Reinera, Jana Hiebela, Kristiána Luny, Václava Jindřicha Noseckého, J. V. Spitzera, J. J. Dietzlera či italského malíře a scénografa Giuseppe Galli-Bibieny. V jeho dílně se vyučil syn Karel Birkhardt (Carlomanus Birckhardt, žil 1710–1749)[1], který vstoupil do řádu benediktinů a jako podjáhen působil v Břevnovském klášteře, a ryl mariánskou devoční grafiku.

Podle soupisu B. J. Dlabače[2] vytvořil 242 grafických listů. Jan Royt[3] však odhaduje skutečný počet jeho rytin na mnohem vyšší. Ryl především knižní grafiku. Tematicky se jeho listy řadí do těchto skupin:

Birkhardtovy rytiny jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, Národního muzea, Regionálního muzea v Teplicích, Moravské galerie v Brně, Patrika Šimona a dalších.