Jan Daniel Bláha

Dětství prožil v Chotěboři na Vysočině. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor geografie a kartografie (1999–2005). Na téže univerzitě absolvoval studium kulturologie se zaměřením na kulturní antropologii při Filozofické fakultě (2006–2012). V současnosti působí na katedře geografie a jako proděkan pro vnější a zahraniční vztahy na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.[1][2] Dlouhodobě spolupracuje s českým kulturním antropologem Martinem Soukupem.[3][4] V minulosti působil jako výzkumný pracovník na katedře geomatiky na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze a na katedře asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.[5]

Předmětem jeho vědecko-výzkumného zájmu jsou socio-kulturní aspekty mapové tvorby, analýza kartografických děl včetně jejich uživatelského hodnocení a vizuální informace v didaktice geografie. Obecně poukazuje na humanitní rozměr oboru kartografie. Svou pozornost věnuje také komplexnímu výzkumu tzv. mentálních map u různých skupin jedinců a výzkumu didaktických pomůcek pro výuku kartografie na základních školách.[6] V minulosti se věnoval i estetickým hodnotám map a kreativitě kartografické tvorby.

Od roku 2015 provádí výzkumy na Papui Nové Guineji, kde se mimo jiné věnuje studiu prostorového chování lidí.[7][8] Je autorem řady odborných studií, které vyšly v Česku i v zahraničí. Publikoval knihu Vybrané okruhy z geografické kartografie (2017)[9] a je spoluautorem knihy Conditions of Fieldwork (2016)[10] o podmínkách terénního výzkumu v mimoevropských lokalitách (vydáno Národním muzeem v Praze). Podílel se na přípravě novodobého českého Školního atlasu světa (2004)[11] a na realizaci řady map do odborných publikací (mj. v nakladatelství Karolinum a Pavel Mervart). V roce 2019 společně s geografy Jiřím Andělem a Ivanem Bičíkem publikoval v nakladatelství Karolinum knihu Makroregiony světa. Nová regionální geografie.[12] Podílel se také na vzniku kolektivního díla Český historický atlas. Kapitoly z dějin 20. století (2019, spolu s Evou Semotanovou, Jiřím Cajthamlem, Zlaticí Zudovou-Leškovou, Jitkou Močičkovou a Pavlem Seemannem)[13] a prvního českého atlasu určeného především pro žáky 2. stupně základních škol, tzv. Žákovského atlasu (2019),[14] které byly oceněny Českou kartografickou společností.

V roce 2017 publikoval s geoinformatikem Martinem Dolejšem studii, v níž zaměřili, spočítali a prezentovali různé významné středy Česka, o čemž informoval celostátní tisk.[15]

Aktivně působil ve skautském hnutí jako vedoucí ve skautském oddíle a vedoucí střediska Junáka v Chotěboři. Z tohoto období pochází monografie o historii a současnosti tamního skautského hnutí Skauting v Chotěboři (2010).[16][17]