Jan Minařík

Narodil se 15. prosince 1862 na pražském Vyšehadě. Mládí prožil pod Vyšehradem v Podskalí. Začínal jako malíř porcelánu. Tato skutečnost mohla jeho budoucí tvorbu ovlivnit ve dvou směrech - tendence k drobnopisu a specifická forma poetiky. Ve šk. r. 1887/88 studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole u prof. Františka Ženíška. V roce 1888 přestoupil na pražskou malířskou Akademii k profesoru Maxu Pirnerovi. Po roce studia přešel do krajinářské školy prof. Julia Mařáka. V roce 1896 studium u prof. Mařáka úspěšně dokončil.

Ve Zlaté Praze se poprvé představil v roce 1890, kdy v čísle 26 byla publikována jeho poetická kresba k písni J. K. Chmelenského. Kromě lesních zátiší Zlatá Praha reprodukuje i jeho další obrazy z počáteční tvorby Stověžatá Praha (2. 12. 1898) a Srbsko pod Tetínem (18. 7. 1902). Dle Prokopa Tomana s Krasoumnou jednotou vystavoval poprvé v r. 1892. Na vánoční výstavě Umělecké besedy se poprvé objevuje v r. 1896, kdy vystavuje dvě studie Zákoutí starého dvorce a Lesní zátiší. Zdrojem poznání mohou být i publikované obrazy v časopise Světozor, např. Lesní koutek (22. 4. 1898) a Lesní tůň (18. 8. 1899).

Roku 1907 spolu se A. Slavíčkem a St. Lolkem navštívil postupně Německo, Belgii a zejména Francii. Z této cesty existují drobné malířské záznamy ovlivněné impresionismem. Na jaře 1914 mu Sokol v Podolí-Dvorcích uspořádal výstavu, na které Muzeum královského města Prahy nakoupilo 74 děl. V roce 1925 namaloval J. Minařík několik obrazů ze starých Pardubic. Na významné výstavě "Julius Mařák a jeho škola" v roce 1929 byl zastoupen položkami 88 až 128 a byl reprodukován jeho obraz Vnitřek lesa. P. F. Malý (1931) navštěvuje ateliér J. Minaříka a zmiňuje se o autorství 5 velkoformátových obrazů "zobrazujících nejdramatičtější momenty z osvobozovacích bojů Severoameričanů z područí Anglie".

Jan Minařík byl dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných, která mu uspořádala posmrtnou výstavu v r. 1938. Zemřel 26. 5. 1937 v Praze.

Jan Minařík byl žákem prof. Mařáka sui generis a proslavil se zejména jako malíř motivů mizející a bořené Prahy.

Na výstavách Krasoumné jednoty umělecká kritika nejdříve zaznamenává Minaříkova "úžasně technicky malovaná zátiší" (Malý, 1931), která zřejmě byla oblíbena u konzervativní části publika. Z dnešního pohledu můžeme říci, že byla až příliš "staromistrovská" (např. Zátiší s antikvity na mramorovém stolku a Zátiší s mandolínou). Přibližně od roku 1897 začíná vystavovat lesní interiéry (např. Lesní koutek, Lesní tůň, Lesní partie z listopadu a Lesní samota), které prozrazují školu Julia Mařáka a podle dobové kritiky svojí detailností a propracovaností navazují na pojetí Bedřicha Havránka. K. M. Čapek-Chod při hodnocení 59. výroční výstavy Krasoumné jednoty ve Světozoru (17. 6. 1898) píše: "Není sice tak vybraně moderní jako jeho bezprostřední předchůdce (rozuměj Antonín Slavíček) v dnešním našem referátě, a faktura jeho na některých místech činí dojem pracný, ba v některém detailu i primitivní, ale nelze mu upříti, že je koloristou jistého a spolehlivého oka."

Pro pochopení vrcholného období J. Minaříka okolo r. 1910 je důležité si uvědomit, že jeho tvorba se od počátku vyvíjela ve dvou zdánlivě nesourodých směrech - akademicky propracovaná kresba a malba na jedné straně (např. Lesní interiér z r. 1897) a poetizující naivizující koncept tvorby na straně druhé (např. Fidlovačka, Pohled na Pražský hrad a Pohled na Rožmberk). Syntézou těchto dvou přístupů vznikají jeho "nesmrtelné" obrazy z let 1907–1911, na kterých zachytil s osobitou poetičností předasanační podobu Josefova, některých částí Starého Města a Nového Města. Nelze opomenout ani řadu motivů mizejících zákoutí nebo interiéru jednotlivých domů. Maloval také na Vyšehradě, Malé Straně, Hradčanech a Pražském hradě i na pouti pražských ševců, Fidlovačce, v Nuslích. M. Pistorius (1984) vysvětluje efekt "prázdného popředí" Minaříkových pražských motivů, který je obdobný "jako při použití výřezu dálkového pohledu z panoramatické fotografie pořízené teleobjektivem, nebo jindy naopak u snímků pořízených objektivem širokoúhlým".

Ucelená kolekce Minaříkových pražských motivů je ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy a je v pravidelných cyklech vystavována.

• 
  Jan Minařík Fidlovačka (1884)
• 
  Jan Minařík Zátiší s mandolínou
• 
  Jan Minařík Lesní interiér (1897)
• 
  Jan Minařík Lesní tůň
• 
  Jan Minařík Pohled na Pražský hrad (1912)
• 
  Jan Minařík Dvorek na Vyšehradě (1912)
• 
  Jan Minařík Dušní ulice
• 
  Jan Minařík Josefov
• 
  Jan Minařík Nové mlýny
• 
  Jan Minařík Zadní trakt Novomlýnské ul. od Vltavy
• 
  Jan Minařík Mariánské náměstí
• 
  Jan Minařík Pohled na Rožmberk (1922)

• Čapek-Chod, K. M.: 57. výroční výstava Krasoumné jednoty. Světozor, roč. 30, č. 32, s. 383, 19. 6. 1896.
• Čapek-Chod, K. M.: 59. výroční výstava Krasoumné jednoty. Světozor, roč. 32, č. 31, s. 368, 17. 6. 1898.
• Malý, P. F.: Návštěvou v ateliéru Jana Minaříka, populárního malíře Staré Prahy. Národní listy, roč. 71, č. 197, s. 3, 20. 7. 1931.
• Mokrý, F. V.: Malíř Jan B. Minařík v Jednotě umělců výtvarných. Venkov, roč. 33, č. 35, s. 7, 11. 2. 1938.
• Pavelka, J.: Jan B. Minařík (1862-1937). Jednota umělců výtvarných v Praze, 1938 (katalog).
• Pistorius, M.: Praha v obrazech Jana Minaříka. Muzeum hl. m. Prahy, 1984 (katalog).
• Státníková, P.: Zmizelá Praha Jana Minaříka. Muzeum hl. m. Prahy, 2006 (katalog).
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Minařík
• Ottův slovník naučný, díl XVII., s. 374, heslo Jan Minářík

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Minařík na Wikimedia Commons
• Jan Minařík v informačním systému abART
• Pátá čtvrť:zmizelé město pražské, Jan Bedřich Minařík (1862–1937)
• GalerieMarold, Minařík Jan (1862–1937)
• Starou Prahou Jana Minaříka
• ART+ Minařík Jan Bedřich (1862 - 1937)