Bedřich Havránek

Narodil se jako druhý syn kriminálního rady Antonína Havránka v Praze, Spálené ulici v domě zvaném U Myslíků. Jeho matka, Antonie rozená Dequoy, byla původem Francouzka, dcera železničního inženýra, který emigroval v době napoleonských válek do Čech. Bedřich Havránek vyrůstal v intelektuálním prostředí a dostalo se mu dobrého vzdělání.

V patnácti letech začal studovat na pražské Akademii krajinomalbu u Antonína Mánesa. Po jeho smrti pokračoval ve studiu nejprve u Christiana Rubena a později u Maxe Haushofera. Po ukončení studií navštívil Francii, Polsko, Švýcarsko, Anglii, Bavorsko, Rakousko a Německo. Žil v Praze jako svobodný mládenec bez finančních starostí a malování bylo jeho koníčkem a náplní života. Byl oblíbeným společníkem a o jeho obrazy byl zájem mezi sběrateli. Patřil k oblíbeným malířům rakouského arcivévody a cestovatele Ludvíka Salvátora Toskánského, který byl jeho žákem. Podle skic, které mu arcivévoda posílal z cest a později i Havránkových vlastních fotografií zpracoval obrazový doprovod několika cestopisů.

Zemřel roku 1899 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Pod vlivem svého učitele Antonína Mánesa si vypěstoval lyrický vztah k české krajině. Až do pozdního věku chodil malovat se skicákem do plenéru. Haushoferův německý romantismus se v Havránkově díle projevil volbou pitoreskních motivů, zpočátku zejména z okolí jezer Chiem a König v Alpách nebo ze Šumavy. Od Haushofera se naučil zaznamenat kresbou celkové rozvržení kompozice a velmi podrobně také jednotlivé krajinné detaily. Obrazy ale maloval až v ateliéru a v souladu s tehdejší koncepcí krajinářství se nepokoušel o přesné zobrazení krajiny, která byla předlohou. Maloval také veduty měst a hradů a do krajin často komponoval části architektur.

V pozdějším díle opustil romantické pojetí krajiny a soustředil se na zachycení atmosféry dne a modelaci pomocí jemných odstínů barev. Ve svých skicách proto zaznamenával kromě místa i denní dobu. Počátkem 80. let opustil malbu olejem a věnoval se akvarelu. Jeho velké akvarelové obrazy, kterými obesílal výstavy Krasoumné jednoty po roce 1884, představují výseky krajin s figurální stafáží, která do obrazu vnáší žánrový prvek. Pomocí vlastní techniky, kombinující akvarel a malbu temperou, dokázal zachytit i nejdrobnější detaily. Jeho malířský styl budil obdiv soudobé kritiky, ale na konci 19. století již představoval určitou kuriozitu a působil anachronicky.[2]

• 
  Bedřich Havránek - most v Alpách
• 
  Bedřich Havránek – údolí u potoka
• 
  Bedřich Havránek – břeh mezi Novými a Dolními Loděckými mlýny
• 
  Bedřich Havránek – ostrov Kampa v Praze (1852)

• Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790–1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1
• BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda. Bedřich Havránek. Praha: Odeon, 1994. (Malá galerie). ISBN 80-207-0436-1.
• Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
• Vlček Tomáš, K souborné výstavě Bedřicha havránka, Umění XXXVII, 1989, č. 2, s. 179-182
• Blažíčková-Horová Naděžda, Bedřich Havránek 1821-1899, NG Praha 1985
• Loriš Jan, 1951, Kresby Bedřicha Havránka, kat. 16 s., Národní galerie v Praze
• Heslo Havránek Bedřich in Ottův slovník naučný

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bedřich Havránek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bedřich Havránek
• Bedřich Havránek v informačním systému abART