Jan Bartuška

Pocházel z rodiny řídícího učitele ze Sedlce. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a v letech 1927–1931 absolvoval s výborným prospěchem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.[4] Za druhé světové války se účastnil na odboji a byl vězněn v koncentračním táboře.[5]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[6] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice.[7] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Praha)[8] a volbách do Národního shromáždění roku 1960 (po nich poslancem Národního shromáždění ČSSR) a v parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1964.[9]

K roku 1954 se profesně uvádí jako prorektor Univerzity Karlovy.[10] Až do své smrti byl řádným profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy.[5]

Zastával i vládní post. V období prosinec 1954 – červen 1956 byl ministrem spravedlnosti v druhé vládě Viliama Širokého. Pak byl jmenován generálním prokurátorem ČSR.[8] Tento post zastával do roku 1968.[11] Významně se podílel na formulování Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960.[12] Byl členem Klubu přátel sovětské vědy a kultury při Ústředním výboru Svazu československo-sovětského přátelství.[5]

Zemřel náhle v srpnu 1970. Rudé právo v nekrologu uvedlo, že „v letech 1968–1969 setrval prof. Bartuška pevně na pozicích marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu a obhajoby socialismu v ČSSR.“[5]