Josef Tureček

Narodil se do rodiny železničáře, roku 1919 absolvoval reálné gymnázium v Plzni a poté začal studovat na pražské právnické fakultě, kde v roce 1926 získal titul doktora práv. Na fakultě zůstal a stal se nejdříve asistentem v historickém oddělení knihovny. Ačkoli byl politicky zaměřen levicově, už od dob studií se nejvíce zajímal o církevní právo, ve kterém se také roku 1928 habilitoval. Úzce spolupracoval s profesorem Hobzou, např. na vydání základní učebnice Úvod do církevního práva (1929, 1936). Ve 30. letech dále vydal studie Povaha kultových práv k věcem (1934) a Kapitoly z konfesního práva československého (1936), ve kterých se mj. zabýval vztahem církevního majetku a státní suverenity.[2] V roce 1935 byl jmenován mimořádným profesorem, řádným se stal až po válce na konci roku 1946.[3]

V nových poválečných podmínkách vstoupil do KSČ, byl aktivní v ROH, podílel se na tehdejších reformách právnických studií (Reforma právnického studia, 1946), v přelomových událostech začátku roku 1948 byl členem fakultního akčního výboru a poté mezi lety 1948–1952 fakultu jako děkan vedl.[2] Vzhledem ke změně poměrů po Únoru 1948, kdy bylo církevní právo jako samostatný předmět z osnov vyřazeno, začal přednášet v oboru správní vědy a správního práva. Začal se také hlouběji zabývat právní historií, na historickoprávní katedře vedl oddělení obecných dějin státu a práva a pro účely výuky vydal zejména Světové dějiny státu a práva ve starověku (1963).[3] Na odpočinek odešel v roce 1970, současníky byl oceňován především za „budování socialistické právnické fakulty“.[4]

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Tureček