List Jakubův

List Jakubův (zkratka Jk nebo Jak) je součástí Nového zákona a jedná se o jednu z tzv. katolických neboli obecných epištol. Epištola byla napsána řecky, autorství a datování je však sporné. Podle církevní tradice byl autorem listu Jakub, syn Zebedeův, ale pravděpodobnější je, že jím spíše bude Jakub Spravedlivý [1].

Sv. Jakub apoštol, vitráž z Rouenu (Francie, kolem 1260

List Jakubův má sice formu dopisu, nicméně jedná se o homilii, v níž se autor na samém začátku představuje jako „Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista“. List je určen „dvanácti pokolením v diaspoře“ [2], tj. patrně rozptýleně žijícím Židům. Kdyby byl autorem listu apoštol Jakub, syn Zebedeův, musel by ho sepsat před rokem 44 n. l., neboť nejpozději v tomto roce byl tento Jakub v Jeruzalémě na příkaz Heroda Agrippy I. sťat [3]. Podle pravděpodobnější varianty, podle níž je autorem listu Jakub Spravedlivý, bychom mohli posunout možnou dobu sepsání až o 20 let později. Pochybnosti o autorství přiživuje fakt, že jméno Jakub bylo v té době běžné a poměrně frekventované, že se autor ve své epištole nijak blíže nepředstavuje a že list je psán vytříbenou řečtinou, což by mohlo poukazovat na ještě pozdější dobu sepsání nějakým vzdělaným křesťanem. Na druhou stranu však spis vykazuje jisté známky toho, že byl sepsán v židovském prostředí – v řeckém textu je např. shromáždění věřících označováno jako synagógé (συναγωγη) [4]. Pochybnosti o původu listu byly už v prvních staletích (Muratoriho fragment, Eusebius, Jeroným aj.), takže součástí Nového zákona se stal až ve 4. století.

Obsahem listu je řada napomenutí a rad pro soužití v církvi i v běžném životě, výzva k trpělivosti a statečnosti i při pronásledování a zároveň varování před sklonem nadbíhat bohatým a pohrdat chudobou. V dějinách křesťanství byl významný následující úryvek, který se často pokládá za polemiku s radikálním učením Pavlovým, že člověk je ospravedlněn pouze vírou (např. Ř 3,28). Martin Luther proto Jakubův list odmítl a pokládal „za podřadný spis“ [5].