Jakovlev Jak-40

Jakovlev Jak-40 (V kódu NATO "Codling") je malý sovětský, třímotorový dopravní letoun z poloviny 60. let 20. století. Měl být náhradou za stroje Iljušin Il-12 a Iljušin Il-14.

Jak-40
Jakovlev Jak-40 (048) polského letectva
Určenídopravní letoun
VýrobceJakovlev
První let21. října 1966
Zařazenozáří 1968 (Aeroflot)[1]
CharakterNěkolik ve službě
UživatelAeroflot (dříve)
Československo
Polsko
Německo
Výroba1967–1981
Vyrobeno kusů1011
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První prototyp vzlétl 21. října 1966. Aeroflot zahájil provoz s Jaky-40 30. září 1968 letem Moskva-Kostrom. Exportní verze nesla označení Jak-40E s původní sovětskou navigační elektronikou a Jak-40EC s integrovaným radionavigačním systémem Collins AP-104/FD-108. Transportní varianta s dveřmi o rozměru 1,60 × 1,50 m na levém boku trupu před křídlem dostala označení Jak-40T. V roce 1991 Jakovlev ve spolupráci s firmou Skorosť nabízel modernizovanou verzi Jak-40TL s dvojicí pohonných jednotek Allied Signal LF-507.

Používaly se jak k přepravě, tak i pro vojenské účely. Celkem bylo do ukončení produkce v roce 1976 vyrobeno 1011 letounů, z toho 125 kusů bylo exportováno do 18 zemí světa.

Služba v Československu
Jak-40 českého letectva

První Jak-40 v Československých službách byl dodán v říjnu 1972 s imatrikulací OK-BYK. Provozovatelem se stal Letecký oddíl Federálního ministerstva vnitra (LO FMV). Koncem roku 1973 byl další letoun (v.č. 9341230, OK-DHA) zařazen do letadlového parku Československé správy dopravních letišť (ČSSDL).

Služba u ČSA

Až třetím uživatelem se staly ČSA s pronajatými Jaky od společnosti Aeroflot v roce 1974. Měly výrobní čísla 9340232 (CCCP-87372) a 9340332 (CCCP-87372). Po zkušebním provozu byly již v barvách ČSA dodány 9. října 1974 dva stroje s poznávacími značkami OK-EEA (v. č. 9431436) a OK-EEB (v. č. 9431536). Postupně byly zakoupeny další (OK-EEC až -EEG a OK-FEH až -FEJ). Byly nasazeny na linky mezi Prahou a Karlovými Vary, Brnem, Ostravou, Bratislavou, Piešťanami, Sliačí a Košicemi. Dalším provozovatelem byla i ČSLA a dva stroje létaly v čs. vládní letce. K vyřazení posledního typu Jak-40 z flotily ČSA došlo v roce 1992.[2]

Současnost

Dva stroje sloužily v letectvu Armády České republiky na základně Kbely. Jejich životnost byla několikrát nákladně prodloužena. [3] Stroje tak sloužily až do roku 2020 a ze služby byly slavnostně vyřazeny dne 2. 9. 2020. Poslední letoun byl vyřazen v únoru roku 2021. Jeden ze strojů s identifikačním číslem 0260 (dříve OK-BYK) tak získalo od vládní letky Technické muzeum v Brně, které následně letadlo zapůjčilo do Leteckého muzea v Kunovicích se kterým mají podepsané memorandum o spolupráci obou muzeí. Stroj je tak možné vidět v Kunovickém muzeu spolu s dalším vládním letadlem Tupolev TU-154M (1016 dříve OK-BYZ) které v roce 1998 dopravilo vítězné hokejisty z olympiády v Japonském Naganu.[4]

Specifikace (Jak-40)

Technické údaje
  • Posádka: 2 piloti + 1 palubní inženýr
  • Kapacita: 32 cestujících
  • Délka: 20,36 m
  • Rozpětí: 25 m
  • Výška: 6,5 m
  • Nosná plocha: 70 m²
  • Hmotnost (prázdný): 9 400 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 16 100 kg
  • Pohonná jednotka: 3× dvouproudový motor Ivčenko AI-25, každý o tahu 14,7 kN

Výkony
  • Maximální rychlost: 600 km/h
  • Dolet: 1 800 km
  • Dostup: 8 000 m
  • Stoupavost: 8 m/s

Odkazy

Reference
  1. simMarket: SD YAKOVLEV YAK-40 V2
  2. MUSIL, Lukáš. Historie ČSA - díl 3. 1968-1992. CzechAirliners [online]. [cit. 2018-05-24]. Dostupné online. (česky)
  3. STRATILÍK, Ondřej. Armáda oživuje sovětské stroje. Na nákup nových nejsou peníze. euro [online]. 2016-11-30 [cit. 2017-01-18]. Dostupné online.
  4. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2020-09-02]. Dostupné online.

Literatura
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 2. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981.
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. Praha: Albatros, 1982. 248 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.