Iljušin Il-12

Československý Il-12 v Paříži roku 1957

Vývoj byl zahájen již v době druhé světové války. První prototyp vzlétl 15. srpna 1945 se dvěma vznětovými motory AČ-31 A. D. Čaromského. Zalétávací piloti Vladimír a Konstantin Kokkinaki však kritizovali nespolehlivé pohonné jednotky, které se Iljušin rozhodl zaměnit za dvouhvězdicové čtrnáctiválce AŠ-82FN konstruktéra A. D. Švecova.

První prototyp Il-12 s novými motory o výkonu po 1 360 kW zalétali bratři Kokkinakiové 9. ledna 1946. Vrtule byly čtyřlisté stavitelné AV-9Je. Pilotní kabina byla pětimístná, prostor pro cestující pojal 27 nebo 32 sedadel. V průběhu roku 1947 byly Il-12 vybavovány zdokonaleným odmrazováním náběžné hrany křídla a ocasních ploch.

Sovětský Aeroflot obdržel první sériové letouny, vyráběné od roku 1946 do roku 1949, na jaře 1947 a v srpnu téhož roku s nimi zahájil zkušební provoz. V březnu 1948 byly Aeroflotem poprvé oficiálně nasazeny na pravidelnou linku Moskva—Taškent.

Varianta Iljušin Il-12T byla určena jako nákladní se zvětšenými dveřmi a podlahou upravenou pro přepravu až 3 500 kg nákladu.

Vojenská výsadková verze Il-12D pro 37 výsadkářů byla vybavena střeleckou věží s kulometem UBT.

Od roku 1949 do roku 1960 vlastnily letouny Il-12 také Československé aerolinie v celkovém počtu deset letounů (imatrikulace OK-CBA, -CBF, -DBB, -DBC, -DBD, -DBG, -DBN, -DBP, -DBU a -DBW). Dva letouny krátce užívala i Československá armáda k tažení nákladních kluzáků.