Ivčenko AI-25

Ivčenko AI-25 je dvouproudový motor vyvinutý sovětskou konstrukční kanceláří Ivčenko-Progress. Motor byl vyvinut pro malý dopravní letoun Jakovlev Jak-40. Ve verzi Al-25TL pohání rovněž rozšířený československý cvičný letoun Aero L-39 Albatros, nebo čínský cvičný letoun Hongdu K-8 Karakorum. Jeho dalším vývojem vznikl motor Lotarev DV-2.

AI-25
TypDvouproudový motor
VýrobceIvčenko-Progress
První rozběh1966
Hlavní použitíJakovlev Jak-40
Aero L-39 Albatros
Hongdu JL-8
Vyrobeno kusůPřes 9 360
Další vývojLotarev DV-2

Úpravy a výroba v Československu

Pro potřeby vývoje a výroby prvních letounů Aero L-39 Albatros vyrobil Motorlet Jinonice na přelomu 60. a 70. let několik (nultá a 1. série, 35 ks) dvouproudových motorů AI-25W (W = Walter) s tahem 14,4 kN. Motor AI-25 byl původně vyvinut a používán pro dopravní letoun Jakovlev Jak-40. Oproti původnímu ukrajinskému motoru Ivčenko AI-25 měl tento motor jinonickými konstruktéry upravený olejový a palivový systém, problémem však bylo startování motoru. To vyřešil spouštěč Microturbo Saphire, který byl pak vyráběn v licenci v První brněnské strojírně ve Velké Bíteši. Pro zvýšení tahu a celkové ekonomičnosti motoru AI25W bylo ve vývoji n.p. Motorlet navrženo zcela nové dvoustupňové dmychadlo místo původního třístupňového.[1]

Na sériové L-39, po mezivládní dohodě o přímých dodávkách motorů, ke kterým byla dodána dokumentace AI-25W, však byl použit v Záporoží modernizovaný motor AI-25TL (konstrukční kancelář Ivčenko-Progress, konstruktér Alexander G. Ivčenko) s tahem 16,85 kN.[2] V Záporoží byly na AI25W zavedeny další úpravy. Po dokončení vývoje motoru AI25W v tehdejší vědecko-výzkumné základně Motorletu byla vytvořena studie motoru Walter Titan. Měl zvýšený tah a sníženou spotřebu. Hlavní změnou byla úprava nízkotlakého kompresoru. Pro nízkotlaký kompresor byl navržen pouze jeden stupeň společný pro studený i teplý proud a tři „půlstupně“ stlačující pouze teplý proud. Tím byl zvýšen obtokový poměr a zvýšeno stlačení  teplého proudu, což pro rychlosti letadla L-39 způsobilo zvýšení tahu a snížení spotřeby motoru.

Po rozhodnutí, že motory pro L-39 bude dodávat Záporoží, byla i studie motoru Walter-Titan předána na Ukrajinu. Po určité době sériové výroby AI25TL oznámil záporožský závod dokončení vývoje výkonnějšího motoru pro L-39, který byl nazván Lotarev DV-2, jehož výroba a byla direktivním ministerským rozhodnutím předána do Povážských strojární v Povážské Bystrici.[3]

Specifikace (AI-25TL)

Technické údaje
  • Typ: dvouproudový motor
  • Délka: 3 350 mm
  • Průměr: 1 000 mm
  • Hmotnost: 350 kg

Součásti motoru
  • Kompresor: axiální, třístupňový nízkotlaký kompresor a devítistupňový vysokotlaký kompresor
  • Spalovací komora: prstencová
  • Turbína: dvoustupňová vysokotlaká turbína a jednostupňová nízkotlaká turbína

Výkony
  • Maximální tah: 16,9 kN (3,800 lbf)
  • Celkový kompresní poměr: 9,5:1
  • Měrná spotřeba paliva: 58,6 kg/(kN·h) (0.575 lb/(lbf·h))
  • Poměr tah/hmotnost: 4,9:1

Galerie
  • Walter AI-25W (1968)
  • Walter AI-25W, upravený AI-25
  • Walter AI-25W (v.č. 5)

Odkazy

Reference
  1. MARŠÁLEK, Josef. Vývoj a výroba letadlových turbinových motorů v n.p. Motorlet v šedesátých letech 20. století (Zpravodaj č. 31) [online]. Praha: Český svaz vědeckotechnických společností, květen 2011 [cit. 2021-10-13]. S. 32–35. Dostupné online.
  2. NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 2 (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 151–155, 169–174.
  3. RADA, Jiří ing. Motor AI25 pro letadlo L-39 [online]. Praha 5: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.