Júlia Szendrey

Júlia Szendrey se narodila ve městě Keszthely. Čtyři roky strávila studiem na institutu pro dcery bohatých rodin v Pešti.[2] Byla velmi nadaná, mluvila plynně několika jazyky, uměla hrát na piano a tančit. Nicméně byla introvertní, takže svůj čas trávila raději u čtení básní či knih Heinricha Heineho, nebo George Sandové.[2]

Protože byla vzdělanou ženou, která se zajímala o poezii, okamžitě se zamilovala do Sándora Petöfiho, který byl v době jejich seznámení, v roce 1846, jedním z nejznámějších básníků na území Uherska. Navzdory odporu rodiny Szendrey se v roce 1847 vzali v sídle hraběte Telekiho ve městě Erdöd, kde spolu také chvíli žili. Jakmile v roce 1848 vypukla Maďarská revoluce, Petöfi se přihlásil do armády a přestěhoval se i se svou rodinou do Debrecenu. 15. prosince 1848 se jim narodil syn Zoltán.[3]

Petöfi během jedné z posledních bitev revoluce zmizel a jeho tělo se nikdy nenašlo. Mnozí jej považovali za mrtvého, ale Júlia se ho vydala hledat na místo, kde jej viděli naposledy, tedy do Transylvánie. Vzhledem k neúspěchu byla Júlie jako osamělá matka v Uhersku ve velmi špatné finanční a společenské situaci a proto se začala vídat s historikem Árpádem Horvátem[2]. Toho si v roce 1850 také vzala za manžela a velmi tím pobouřila uherský lid, který o ní říkal, že podvedla největšího básníka doby.

Júlia porodila Hotvátovi čtyři děti, ale vztah s jejím prvorozeným synem Zoltánem se začal zhoršovat. Mladík se začal svým životním stylem čím dál více podobat svému otci – Petöfimu. Zoltán nakonec zemřel v roce 1870 na tuberkulózu[3]. V 50. letech Júlia napsala několik básní, psala svůj deník a také přeložila několik děl Hanse Christiana Andersena.[1]

V Maďarsku se nachází spousta soch Júlie Szendrey, například ve městě Kiskörös, nebo Mezöberény. V roce 2018 jí byla vztyčena socha v Kodani u budovy maďarské ambasády.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Júlia Szendreyová na Wikimedia Commons
• Básně Júlie Szendrey, 2019, Petöfi Literary Museum