Případ hidžábu na Střední zdravotnické škole v Praze

Ahmednuur Ayan Jamaal požadovala v rámci ochrany osobnosti po zdravotní škole omluvu a odškodnění 60 tisíc korun za nemajetkovou újmu, protože jí zde nebylo umožněno studovat.[5] Ředitelka Kohoutová toto obvinění popřela, studentka podle ní předem souhlasila s režimem daným školním řádem a naopak nedoložila dokumenty potřebné pro přijetí ke studiu, zejména doklad totožnosti a povolení k pobytu v České republice.[6] Do sporu následně vstoupila také Anna Šabatová, ombudsmanka, která kauzu považovala za případ nepřímé náboženské diskriminace.[7] Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček spor naopak chápal jako domáhání se výhod na základě náboženského přesvědčení.[8]

Po čtyřech letech trvání kauzy vynesl 27. ledna 2017 Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudek, zamítající žalobu v celém rozsahu. Zdůvodnění postavil na okolnosti, že se škola nemohla diskriminačního jednání vůči žalobkyni dopustit, protože studentkou v dané době nebyla a ani se jí stát nemohla.[9] Odvolací Městský soud v Praze dne 19. září 2017 tento rozsudek potvrdil, ačkoli měl za to, že se studentkou již stala. Dodal však, že veřejná škola má právo určit si podmínky výuky školním řádem a nepovolení výjimky není diskriminací na základě náboženského vyznání, neboť žalobkyně bez pokrývky hlavy studovat mohla.[10][11]

Nejvyšší soud však obě rozhodnutí na konci roku 2019 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že u žalobkyně došlo k nepřímé diskriminaci v přístupu ke vzdělání. Nošení hidžábu jakožto nejběžnějšího způsobu zahalování muslimských žen je náboženským pravidlem islámu a jedním z projevů náboženského přesvědčení a víry, a protože v českém právním řádu neexistuje zákon, který by výslovně omezoval takové projevy náboženského přesvědčení, umožňuje podobné omezení pouze antidiskriminační zákon (č. 198/2009 Sb.), ovšem jen pokud by tím byl sledován legitimní cíl. Nejvyšší soud přitom neshledal, že by v daném případě nošení hidžábu ohrožovalo veřejný pořádek, mravnost či morálku, přestože jde v českém prostředí stále o cizorodý prvek. Dodal, že Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus.[12][13] K dalšímu projednání věci však již nedošlo, protože studentka poté vzala svou žalobu zpět.[14]

• Dahlab proti Švýcarsku