Ivan Foltýn

Absolvoval Vysokou školu dopravní v Žilině (Fakulta strojní a elektrotechnická) a postgraduální studium postupně na ČVUT Praha, Vysokou škole dopravní v Žilině a na Prague International Business School při Vysoké škole ekonomické v Praze. Před rokem 1989 pracoval v podniku Automatizace železniční dopravy Praha. V roce 1990 nastoupil na post místopředsedy Okresního národního výboru Olomouc, později zastával funkci přednosty Okresního úřadu v Olomouci.[2]

Ve volbách roku 1992 byl za KDU-ČSL zvolen do Sněmovny lidu (volební obvod Severomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[1][3] V letech 1991–1992 byl náměstkem ministra dopravy ČSFR a v období let 1993–1997 náměstkem ministra dopravy České republiky.[2]

V senátních volbách roku 1996 kandidoval do horní komory českého parlamentu za senátní obvod č. 66 - Olomouc, coby kandidátk KDU-ČSL. Získal necelých 16 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[4]

V roce 1998 působil coby generální ředitel a předseda představenstva podniku Českomoravská realitní, pak jako předseda představenstva a generální ředitel firmy První investiční společnost.[2] Jako dlouholetý předsedseda celostátní dopravní komise KDU-ČSL se v roce 2001 zmiňuje coby stínový ministr dopravy a spojů za formaci Čtyřkoalice, do níž tehdy KDU-ČSL vstoupila.[5][6] O rok později se zmiňuje mezi možnými kandidáty na post ředitele podniku České dráhy.[7] Předtím působil v dozorčí radě Železničního stavitelství Brno. Byl dlouholetým předsedou a poté místopředsedou Správní rady Českých drah. V roce 2003 se Foltýn stal předsedou správní rady Správy železniční dopravní cesty.[8] V období let 2002–2003 působil i jako externí poradce českého ministra dopravy a od roku 2003 do roku 2006 jako člen představenstva a náměstek generálního ředitele pro ekonomiku v Českých drahách.[2] V roce 2006 zvítězil v konkurzu na post generálního inspektora Drážní inspekce. Končící vláda, v níž dominovala ČSSD, ale ještě prosadila jmenování jiného kandidáta na tento post.

Dlouhodobě ovlivňoval rovněž chod firmy České aerolinie. Fungoval jako hlavním vyjednavač při změně způsobu financování a výstavby nového terminálu Letiště Praha-Ruzyně a hlavním vyjednavačem při jednáních o majetkovém výstupu firmy Air France z ČSA v době, kdy se tato účast ukázala jako nefunkční. V letech 1993–1994 a 1997–1999 byl členem představenstva ČSA, v letech 1999–2003 členem dozorčí rady Českých aerolinií.[2] V dozorčí radě usedl i v následujících letech. Odvolán byl v rámci personálních obměn v roce 2009.[9]Na sklonku své profesní kariéry působil ve Výzkumném Ústavu Železničním.