Institut pro náboženská díla

Institut pro náboženská díla (někdy také Ústav pro věci víry či populárně Vatikánská banka, italsky Istituto per le Opere di Religione, zkratka IOR) je banka nacházející se ve Vatikánu.

Istituto per le Opere di Religione
Logo
Základní údaje
Právní formasoukromá společnost
Datum založení27. června 1942
ZakladatelPius XII.
Adresa sídlaVatikán, 001 20, Vatikán
Souřadnice sídla41°54′1″ s. š., 12°27′15″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnostifinanční služba
Celková aktiva2,8 mld. € (2018)
Zaměstnanci98 (2018)
MajitelSvatý stolec
Identifikátory
Oficiální webwww.ior.va
LEI254900E7HZKVQQ4I7325
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V 80. letech 20. století byla Vatikánská banka zapletena do velkých politických a finančních skandálů, včetně 3,5miliardového bankrotu jiné italské banky, Banco Ambrosiano.

Banka není přístupná veřejnosti. Její identifikační kód (ISO 9362) je IOPRVAVX.

Historie banky

Ústav pro věci víry založil v roce 1942 papež Pius XII., aby spravoval převážně peníze určené pro církevní instituce a charitativní práce.

V 80. letech 20. století byla banka zapletena do velkých politických a finančních skandálů, včetně 3,5miliardového bankrotu (z roku 1982) jiné italské banky, Banco Ambrosiano, mezi jejíž hlavní akcionáře patřila a kterou vedl Roberto Calvi, zednář, jenž zemřel „za podivných okolností“. Ředitel Vatikánské banky z let 1971 až 1989, arcibiskup Paul Marcinkus, byl v té době obviněn jako spolupachatel tohoto bankrotu, ale nebyl nikdy předveden před soud kvůli italskému výnosu, protože kněží ve vysoké funkci a preláti Vatikánu mají diplomatickou imunitu proti soudnímu stíhání.[1]

Komise pro zkoumání činnosti banky

Dne 26. června 2013 jmenoval papež František pětičlennou komisi, která má zkoumat činnost vatikánské banky. Podle agentury Reuters je to dosud nejodvážnější krok, který papež učinil ve snaze vnést světlo do činnosti problémové banky. Italská centrální banka se domnívá, že někteří Italové v této bance ukrývají své příjmy před zdaněním. Italské úřady ji vyšetřují pro podezření z praní špinavých peněz, což banka odmítá.[2]

Rezignace vedení banky 2013

Dne 1. července 2013 rezignoval na svou funkci generální ředitel vatikánské banky Paolo Cipriani a jeho zástupce Massimo Tulli. V situaci, kdy banka byla podezírána z praní špinavých peněz, nabídli svou rezignaci „v nejlepším zájmu institutu a Svatého stolce". Povinnosti generálního ředitele dočasně převzal prezident banky Ernst von Freyberg.[3] V závěru roku 2013 se generálním ředitelem banky stal italský bankéř Rolando Marranci.[4]

Prezidenti banky
  • Ettore Gotti Tedeschi (2009 - květen 2012)
  • Ernst von Freyberg (od 15. 2. 2013)

Prezident banky se zodpovídá přímo představenstvu kardinálů a potažmo papeži (během sedisvakance komořímu svaté církve římské). Jelikož její aktiva nejsou považována za majetek Svatého stolce, nedohlíží na ni prefektura pro ekonomické záležitosti svatého stolce[5] a je veden ve výročním Annuario Pontificio spolu s nadacemi (jako např. Nadace pro Sahel Jana Pavla II, která financuje boj proti dezertifikaci v devíti afrických zemích).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Institute for Works of Religion na anglické Wikipedii.

  1. The New York Times: "U.S. prelate not indicted in Italy bank scandal" 30 April 1989
  2. Papež jmenoval komisi pro zkoumání vatikánské banky, christnet.cz, 26. 6. 2013
  3. Vatikánská banka kvůli skandálu přišla o své vedení. ceskatelevize.cz [online]. 2013-07-01. Dostupné online.
  4. Vatikánská banka má nového šéfa - Rolanda Marranciho. Christnet.cz [online]. 2013-11-30. Dostupné online.
  5. Pollard, 2005, p. 2

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.