Islámský zlatý věk

Termín islámský zlatý věk se vztahuje na historické období islámu, které se datovalo od 8. století po 13. století, kdy byla velká část islámského světa ovládána různými chalífáty a zažívala vědecký, ekonomický a kulturní rozkvět.[1][2][3] Toto období je tradičně chápáno tak, že začalo během panování abbásovského chalífy Hárúna ar-Rašída (786–809) spolu s otevřením Domu moudrosti v Bagdádu, kde sídlili učenci z různých částí světa, kteří měli různé kulturní zázemí a mandát shromažďovat a překládat veškeré světové klasické poznatky do arabštiny.[4][5] Obecně toto období skončilo kolapsem abbásovského chalífátu společně s mongolskou invazí a obležením Bagdádu roku 1258,[6] třebaže několik současných učenců má za konec islámského zlatého věku dobu okolo 15. až 16. století.[1][2][3]

Učenci v abbásovské knihovně, Bagdád, 1237

Reference

  1. George Saliba (1994), A History of Arabic Astronomy: Planetary Theories During the Golden Age of Islam, pp. 245, 250, 256–7. New York University Press, ISBN 0-8147-8023-7.
  2. KING, David A., 1983. The Astronomy of the Mamluks. Isis. S. 531–555. DOI 10.1086/353360. (anglicky)
  3. Ahmad Y Hassan, Factors Behind the Decline of Islamic Science After the Sixteenth Century (cached)
  4. Medieval India, NCERT, ISBN 81-7450-395-1
  5. Vartan Gregorian, "Islam: A Mosaic, Not a Monolith", Brookings Institution Press, 2003, pg 26–38 ISBN 0-8157-3283-X
  6. ABBAS, Tahir. Islamic Radicalism and Multicultural Politics. [s.l.]: Taylor & Francis Dostupné online. ISBN 978-1-136-95960-8. S. 9. (angličtina)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.