Islám v Černé Hoře

Islám se v Černé Hoře rozšířil za osmanské vlády a dnes je druhou nejčastější konfesí v této nevelké balkánské zemi. V Černé Hoře žije kolem 120 000 muslimů, odhadem pětina místní populace. Islám zde vyznávají především Albánci (vedle nich se vyskytují katoličtí Albánci), Bosňáci a Romové. Muslimští obyvatelé Černé Hory vyznávají převážně sunnitský islám hanífovského mazhabu.

Husein-pašova mešita (cca 1570) v obci Pljevlja, kterou nechal postavit zdejší rodák Husein-paša Boljanić

Historie

Islám se na území dnešní Černé Hory šířil od 15. století až do roku 1878, kdy země získala nezávislost na osmanské říši. V počátku budování černohorské státnosti bylo muslimské obyvatelstvo záměrně vyháněno (jen v letech 1878–1882 odhadem polovina muslimů z nově obsazených regionů), nicméně po první balkánské válce roku 1912 a územním rozšíření (jižní část Sandžaku a Metochie) jeho procento stouplo natolik, že státní úřady jejich setrvání již nebránily.

Demografie
Náboženství v Černé Hoře dle sčítání z roku 2003

Roku 2011 se k islámu přihlásilo 118 477 (v kategoriích islámská konfese 99 038 a muslimská konfese 19 439), což představovalo 19,1 % celkové populace 620 029 lidí.[1] Muslimové měli absolutní většinu ve 3 z tehdejších 21 občin (okresů), konkrétně v Plavu, Rožaje a Ulcinji. Dle národnostního složení byla muslimská komunita členěna následovně[2]:

Albánci v roce 2011 představovali 4,9 % obyvatel Černé Hory (z nich 73,2 % byli muslimové) a většinou žili na jihovýchodě země. Bosňáci s 8,7 % a etničtí Muslimové s 3,3 % naopak žili na severovýchodě republiky.

Náboženská organizace

Muslimové v Černé Hoře jsou sdruženi do náboženské obce, která se od roku 1994 nazývá Islámské společenství v Černé Hoře. V jejím čele od roku 2003 stojí stařešina, reis. Duchovní organizace datuje svůj vznik k roku 1878, kdy dinárské knížectví dosáhlo mezinárodního uznání a významně rozšířilo své území na úkor osmanské říše. V souladu se závěrečným protokolem Berlínského kongresu, v němž se Černá Hora zavázala respektovat náboženské a majetkové svobody muslimů, kníže Nikola požádal cařihradského şeyhülislama, nejvyššího duchovního v Turecku, aby jmenoval černohorského muftího.

nejvyšší duchovní představitelé
  • 1878–1883 hadži Salih-efendija Huli, původem ze Skadaru, jako černohorský muftí sídlil v Ulcinji, roku 1883 se vystěhoval do Skadaru a úřad prakticky nevykonával
  • 1887–1907? hadži Musatafa Hilmi-efendija, černohorský muftí sídlil v Ulcinji, pak Podgorici, původem z Tikveše, roku 1907? se vystěhoval do Cařihradu a úřad prakticky nevykonával
  • 1912–1922/1923 Murteza-efendija Karađuzović (1865–1941), jako černohorský muftí sídlil ve Starém Baru, roku 1922 Černá Hora přešla pod správu vrchního muftího v Bělehradě, Karađuzović úřad prakticky vykonával o něco déle
    • 1909–1923 Husein Mujalović (1854–1940), muftí ve městě Ulcinj
    • 1912–1930 Derviš Rušdi Šećerkadić, muftí ve městě Pljevlja, před ním v úřadu Jahja-efendija Musić
    • 1912–1922 Adem Softić (1856–1939), muftí ve městě Berane, úřad uzavřen a přesunut do Rožaje
    • 0000–0000 Jusuf Delević, muftí ve městě Bijelo Polje, jeho úřad v letech 1912–1913 pokrýval nově připojené oblasti za Balkánských válek
    • 0000–0000 Abdulah Burdžović, muftí ve městě Bijelo Polje
    • 1920–1928? Mustafa-efendija Salihbegović (1870–1928), muftí ve městě Bijelo Polje,
    • 0000–0000 Harun Lamežović, muftí ve městě Bijelo Polje
  • 1922–1930 Mehmed Zekerijah-efendija Ćinara, od roku 1914 vrchní muftí v Bělehradě
    • 1923–1930 Murat-efendija Vodopić (1876–?), jako podgorický muftí se sídlem v Podgorici, jinak od roku 1918 okružní muftí
    • 1924–1930 háfiz Hasan-efendija Mavrić (1884–1969), barský a ulcinjský muftí se sídlem ve Starém Baru
    • 0000–0000 rožajský muftí
  • 1930–1936 háfiz Ibrahim-efendija Maglajlić (1861–1936), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství Království Jugoslávie se sídlem v Bělehradě
    • černohorští muslimové podléhají správě Ulema-medžlisu, duchovní rady starších, ve Skopji, sídlem muftího je Pljavlja
      • 1930–1936 Abdulah Ajni Bajrakterević, muftí ve městě Pljevlja
  • 1936–1938 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, úřadem pověřen náib Vrchního stařešinstva v Bělehradě Salih Safvet Bašić (1886–1948), úřady muftí byly roku 1936 zrušeny
  • 1938–1942 Fehim-efendija Spaho (1877–1942), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství Království Jugoslávie se sídlem v Sarajevu
  • 1942–1947 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, úřadem reisu-l-ulemy pověřen Salih Safvet Bašić (1886–1948)
  • 1947–1957 Ibrahim-efendija Fejić (1879–1962), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství ve FNRJ se sídlem v Sarajevu
    • 1947–1959 Husein-efendija Redžepagić (1882–1965), předseda Stařešinstva Islámského náboženského společenství Lidové republiky Černé Hory
  • 1957–1975 Sulejman-efendija Kemura (1908–1975), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství ve FNRJ/SFRJ se sídlem v Sarajevu
    • 1959–1975 hadži háfiz Šukrija Bakalović (1914–1975), předseda Stařešinstva Islámského náboženského společenství Lidové/Socialistické republiky Černé Hory
  • 1975–1987 Naim-efendija Hadžiabdić (1918–1987), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství v SFRJ se sídlem v Sarajevu
    • 1976–1994 hadži Idris-efendija Demirović (*1947), předseda Stařešinstva Islámského náboženského společenství Socialistické republiky Černé Hory
  • 1987–1987 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, Ferhat-efendija Šeta, náib (náměstek)
  • 1987–1989 háfiz Husein-efendija Mujić (1918–1994), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství v SFRJ se sídlem v Sarajevu
  • 1990–1991 místo reisu-l-ulemy uprázdněno, úřadem pověřen Jakub-efendija Selimoski (1946–2013)
  • 1991–1993 Jakub-efendija Selimoski (1946–2013), reisu-l-ulema Islámského náboženského společenství v SFRJ se sídlem v Sarajevu, koncem června 1993 natrvalo opustil Sarajevo, čímž se de facto rozpadlo Islámské společenství v SFRJ
  • 1994–2003 hadži Idris-efendija Demirović (*1947), předseda Mešihatu Islámského společenství v Černé Hoře se sídlem v Podgorici
  • 2003–0000 Rifat-efendija Fejzić, reis Islámského společenství v Černé Hoře se sídlem v Podgorici

Sakrální a vzdělávací stavby

V současné době se na území Černé Hory nachází 124 mešit (2011).[3] Roku 2008 byla v podgorické čtvrti Milješ otevřena islámská střední škola, medresa, který nese jméno osmanského sultána Mehmeda II. al-Fatiha. Škola byla stavěna celých osm let a finančně ji podpořila zejména Turecká agentura pro spolupráci rozvoj (TIKA).[4] K chlapecké škole roku 2014 přibyla ženská medresa, jejíž výstavbu podpořila kuvajtská nadace al-Arhma al-Alamiya.[5]

V Podgorici, konkrétně ve čtvrti Karabuško Polje, působí Islámské kulturní centrum. Formálně se jedná o nevládní organizaci, jejíž vznik se datuje do roku 1997. Obdobné zařízení bylo otevřeno roku 2014 v přímořském městě Bar.[6]

V minulosti byly islámské stavby v Černé Hoře opakovaně ničeny. V novější době se tak dělo převážně během válečných konfliktů, a to zejména mezi lety 1878 a 1882, za balkánských válek (1912–1913), za druhé světové války (1941–1945) a pak znovu v 90. letech 20. století. Vedle toho byly mezi světovými válkami a pak ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století četné modlitebny strženy kvůli nevyhovujícímu technickému stavu. Podgorické mešity, tedy ty v její urbánní části, byly významně poškozeny během spojeneckého bombardování města roku 1944.

Reference
  1. http://www.monstat.org/userfiles/file/popis2011/saopstenje/saopstenje(1).pdf
  2. http://www.monstat.org/userfiles/file/popis2011/podaci%20cg/nove/Tabela%20CG5.xls
  3. Muslimani i Islamska zajednica u Crnoj Gori. Prvi Islamski Web Portal u Crnoj Gori. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. (bosensky)
  4. ZVANIČNO OTVORENA MEDRESA – PRVA SREDNJOŠKOLSKA ISLAMSKA USTANOVA U CRNOJ GORI — Bosnjaci.Net. www.bosnjaci.net [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (bosensky)
  5. Podgorica dobila žensku medresu. Kolektiv ME. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-30. (srbsky) Archivováno 30. 4. 2014 na Wayback Machine
  6. Otvoren najveći islamski centar u Crnoj Gori. www.novosti.rs [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (sr-Latn)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.