Isca Dumnoniorum

Isca Dumnoniorum, také známé prostě jako Isca, město v římské provincii Británie, bylo předchůdcem města Exeteru v hrabství Devon ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a hlavním městem kmene Dumnonů v období římské nadvlády a po stažení římských vojsk z provincie.[1]

Isca Dumnoniorum
Poloha
Souřadnice50°43′19″ s. š., 3°32′2″ z. d.
StátSpojené království Spojené království
Římská provincieBritánie
Isca Dumnoniorum
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městské hradby Exeteru, jichž se zachovalo zhruba 70 %, ukazují, kam až starověké město sahalo a vykopávky v 70. a 80. letech 20. století doložily, že zde ležela římská pevnost, v níž byla téměř jistě legie II Augusta. Město vyrostlo kolem této pevnosti (založené zhruba roku 55 našeho letopočtu), ale pravděpodobně ještě před stažením Římanů z Británie kolem roku 410 začalo upadat.

Název

Pojmenování Isca Dumnoniorum je latinskou verzí keltského názvu popisujícího tekoucí vodu, který se vztahoval k tamější řece Exe. Původně spíše znamenalo "plný ryb" (velšské pysg, "ryby")[2], ale stalo se synonymem pro vodu (srovnej skotský výraz pro whisky).[3] To se také odráží v moderním velšském názvu města Exeter: Caerwysg znamená "opevněné sídlo na řece Uisc". Stejné jméno bylo použito pro řeku Usk (v moderní velštině Afon Wysg) v jižním Walesu; proto tamní sídlo (moderní Caerleon) pro odlišení dostalo název Isca Augusta, kdežto to devonské nazývali Isca Dumnoniorum: Usk Dumnonů.

Římská mozaika na podlaze objevená pod ruinami kaple sv. Kateřiny

Dějiny

Pravěk

Na tomto místě byla nejprve osídlena vysoko ležící plošina, suchý hřeben, který končil ostrohem nad splavnou řekou Exe, oplývající rybami, přičemž úrodná půda ležela poblíž. Ačkoli žádné významné nálezy z pravěku se tam zatím nenašly, lze předpokládat, že toto příhodné místo bylo obýváno brzy.[4] Byly zde objeveny mince z doby helénistické, které naznačují, že už v roce 250 měli tamější obyvatelé obchodní styky se Středomořím.[5]

Doba římská
Mapa Římské říše v roce 125 za císaře Hadriána, která ukazuje LEGIO II AUGUSTA v pevnosti Isca Silurum (Caerleon, Wales), v provincii Británie od roku 74 přinejmenším do roku 269

Po římských invazích do Británie zde Římané v roce 55 n. l. založili pevnost o rozloze 17 hektarů. Dál na jihozápad Británie už žádná opevněná sídla postavena nebyla. Dvacet let byla základnou legie zvané Legio II Augusta s pěti tisíci muži, než byli legionáři odveleni pevnosti Isca Augusta, někdy zvané též Isca Silurum, (moderního Caerleonu ve Walesu). V obou základnách bydlely i rodiny legionářů, a to zejména u brány pevnosti v severovýchodním směru.

Vybavení pevnosti

Stavby v pevnosti, kasárenské ubikace, sýpky a dílny byly ze dřeva, jak ukázaly vykopávky, které se prováděly v 70. letech 20. století před stavbou obchodního centra Guildhall. Jedinou známou budovou v pevnosti z jiného materiálu než ze dřeva byly vojenské lázně: k jejich stavbě použili kámen. Vodu lázně braly z přírodního pramene, odkud ho přiváděl římský akvadukt, který do pevnosti přicházel zadní branou (porta decumana). Vykopávky odhalily horkou lázeň (caldarium) a část lázně vlažné (tepidarium). Lázním nescházela palestra (palaestra), plocha určená k nácviku zápasů, v níž v rohu nechyběl prostor pro kohoutí zápasy.[6]

Legie

Zmíněná legie se účastnila Claudiovy římské invaze do Británie v roce 43 pod velením budoucího římského císaře Vespasiána, který vytáhl jak proti Durotrigům, tak Dumnonům. Přítomnost této legie v Exeteru podporuje objev antefixu s delfínem na vojenských lázních datovaný okolo roku 60. Podle vzhledu soudě vyšel ze stejné formy jako ten z legionářské pevnosti v Caerleonu, o níž je známo, že tam legie měla základnu přibližně od roku 75.[7] (Tato legie v roce 52 utrpěla porážku od Silurů v jižním Walesu.) Vzpouru několika keltských kmenů, do jejíhož čela se postavila Boudicca, v roce 61 potlačilo římské vojsko, jemuž velel římský místodržitel Suetonius Paulinus.

Přístav

Další, menší pevnost stála v keltském Topshamu (část Exeteru), který pro Isca Dumnoniorum sloužil jako přístav.

Osada, město, hlavní město

Kolem římské pevnosti v Isca Dumnoniorum vyrostla osada, tzv. (canabae), jedno ze čtyř měst (poleis), která Dumnonům připisuje Klaudios Ptolemaios ve spisu z 2. století Návod ke geografii[8]. Bylo hlavním městem (civitas) kmene Dumnonů.[9] Také figurovalo na seznamu v Itineráře císaře Antonina z druhé poloviny 2. století, kde tvoří jižní konec trasy 15 (Iter XV) na římské silnici Fosse Way, a ve spisu Kosmografie od anonymního autora z Ravenny ze 7. století, kde se objevuje jako ve zjevně zkomolené podobě Scadu Namorum.[10]

Změny po roce 75 našeho letopočtu

Legionáři pevnost opustili okolo roku 75[11] a krátce poté začala být upravována pro civilní účely.[9] Vojenské lázně měly pro potřeby místního obyvatelstva příliš velkou kapacitu, proto jich značnou část zbořili, jen některé zdi zabudovali do římského fóra a baziliky postavené na tom místě.[9] Směrem na jihovýchod potom vybudovali menší lázně.

Městské hradby v Exeteru, částečně středověké

Příkop a ochranný val kolem pevnosti v druhé polovině 2. století nahradil násep s hradbou obklopující mnohem větší plochu, zhruba 37 hektarů.[12] Existují důkazy o zpracovávání mědi a bronzu, byly také nalezeny zbytky ohrady pro dobytek. Ve městě Isca se očividně živě obchodovalo s dobytkem, zemědělskými produkty a s hrnčířskými výrobky z okolí.[13] Jeho důležitost jako obchodního centra dokládá objev více než tisíce římských mincí rozesetých různě po městě. Stáří mincí však naznačuje, že největší prosperita přišla v první polovině 4. století; nebyly nalezeny prakticky žádné mince s datem po roce 380, což svědčí o rychlém úpadku.[14]

Po roce 410

Po stažení Římanů z Británie kolem roku 410 je po téměř tři sta let velmi málo důkazů, že byl Exeter obydlen, našly se jen zmínky o ruinách budovy, snad kostela na ploše zničeného fóra a o několika hrobech datovaných do 5., 6. a 7. století.[15]

Muzeum RAMM - Římská zeď

Zachované památky

Dochovala se značná část římských hradeb, a to v dolní části nebo uvnitř středověkých městských hradeb, z nichž 70 % stále stojí; byly postaveny převážně na rozkaz krále Alfréda Velikého, aby chránily západní končiny jeho království po okupaci Vikingy v roce 876. Legionářské lázně byly odkryty v 70. letech 20. století[16][17], ale kvůli blízkosti ke katedrále nebylo možné plochu zpřístupnit veřejnosti. V lednu 2015 bylo oznámeno, že Exeterská katedrála má plány na obnovu lázní a otevření podzemního střediska pro návštěvníky.[18]

Artefakty z vykopávek jsou vystaveny spolu dalšími objevy z tohoto města v exeterském muzeu umění Royal Albert Memorial Museum.

Mapa Exeteru ukazuje síť ulic a městské hradby v roce 1563

Další památkou po Římanech je poloha ulic v centru Exeteru: od té doby, co založili High Street, se síť jeho ulic příliš nezměnila.[19]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isca Dumnoniorum na anglické Wikipedii.

  1. Roman Exeter [online]. Exeter City Council [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2 April 2015. (anglicky)
  2. Owen, H.W. & Morgan, R. 2007 Dictionary of the Place-names of Wales Gomer Press, Ceredigion; Gwasg Gomer / Gomer Press; page 484.
  3. Eilert Ekwall. The Concise Oxford Dictionary of English Place-names. Oxford [Eng.]: OUP, 1981. ISBN 0-19-869103-3. S. 171.
  4. Hoskins (2004), pp. 4–5.
  5. Hoskins (2004), p. 1.
  6. Bidwell, P.T. The Legionary Bathhouse and Basilica and Forum at Exeter, pp. 42–43. 1979.
  7. Bidwell, P.T. & al. Britannia, Vol. 7, pp. 278–80. 1976.
  8. The Celtic Tribes of Britain: The Dumnonii [online]. Roman Britain Organisation [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 July 2012. (anglicky)
  9. Bidwell (1980), p. 56.
  10. isca dvmnoniorvm [online]. Roman Britain Organisation [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12 May 2012. (anglicky)
  11. ELŠÍKOVÁ, Veronika. Británie v době železné a římské. Praha, 2013 [cit. 2019-01-12]. 173 s. diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii. Vedoucí práce Doc. PhDr. Lubomír Košnar, CSc. s. 103. [DPTX_2011_2_11210_0_311530_0_123895%20(1).pdf Dostupné online.]
  12. Bidwell (1980). p. 59
  13. Bidwell (1980). pp. 69–76, 80
  14. Hoskins 2004, p.14
  15. HARVEY, Hazel. The Story of Exeter. Andover: Phillimore, 2011. ISBN 978-1-86077-678-6. S. 9.
  16. Great Sites: Exeter Roman Baths [online]. June 2002 [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
  17. The Roman Fortress at Exeter: The Roman Bath House [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 June 2008. (anglicky)
  18. JONES, Claire. Excavation plans for Exeter's Roman Baths [online]. BBC, 16 January 2015. Dostupné online. (anglicky)
  19. Společník cestovatele Velká Británie. Překlad Lenka Svobodová, Jozef Koval. 2. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, k. s. - Ikar, 2003. 672 s. ISBN 80-249-0188-9. Kapitola Devon a Cornwall, s. 276.

Literatura
  • BIDWELL, Paul T. Roman Exeter: Fortress and Town. [s.l.]: Exeter City Council, 1980. ISBN 0-86114-270-5.
  • HIGHAM, Robert. Making Anglo-Saxon Devon. Exeter: The Mint Press, 2008. ISBN 978-1-903356-57-9.
  • HOSKINS, W. G. Two Thousand Years in Exeter. Chichester: Phillimore, 2004. ISBN 1-86077-303-6.

Související články
  • Exeter – další vývoj města

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.