Insignie prezidenta Turecka

Insignie prezidenta Turecka (turecky Türkiye Cumhuriyeti Cumhurbaşkanlığı Forsu) jsou oficiální insignie prezidenta Turecké republiky.

Tvoří ji velká centrální šestnácticípá hvězda (Slunce, symbolizující Turecko) obklopená šestnácti hvězdami symbolizujícími „šestnáct velkých tureckých států“[1][2][3] (turecky 16 Büyük Türk Devleti), za jejichž dědice se Turecko považuje.[4]

Prezidentská pečeť Turecké Republiky

Prezidentská pečeť

Původ turecké prezidentské pečeti (a vlajky) sahá do září roku 1922, ve kterém podobnou vlajku používal na svém automobilu Mustafa Kemal Atatürk.[5] Vzhled pečeti stanovil zákon (Sancak Talimatnamesi) z 22. října 1925. Tehdy bylo slunce dvaceticípé, s deseti ostrými a deseti oblými cípy. Roku 1978 byl počet paprsků snížen na šestnáct,[5] současnou podobu má pečeť od roku 1985.[1]

Prezidentská vlajka Turecké Republiky

Prezidentská vlajka

Právní základ

Použití, výroba a vzhled vlajky jsou upraveny zákonem 2893 ze dne 22. září 1983 a regulovány ministerskou vyhláškou č. 85/9034 ze dne 25. ledna 1985.

Použití

Vlajka je používána:

  • v oficiálním sídle prezidenta,
  • během návštěv, v rezidenci prezidenta,
  • na levé straně za stolem prezidenta,
  • na levé přední části prezidentského vozidla.

Při projevech prezidenta bývá umístěna na přední straně křesla. Standarta je letecky převážena den a noc.

Stíhání

Podle článku 300 tureckého trestního zákoníku je urážka turecké vlajky trestná:

Kdo tureckou vlajku protrhl, spálil nebo jiným způsobem veřejně urazil, bude potrestán odnětím svobody na jeden až tři roky.

Šestnáct velkých tureckých států

„Šestnáct velkých tureckých států“ symbolizovaných slunečními paprsky a hvězdami insignií:

Název říše Období[6][pozn. 1] Zakladatel[pozn. 2]
turecký[6] český
Velká Hunská říše Siung-nuská říše 204 př. n. l. – 216 Tuo-men-šan-jü
Západní říše Hiung-nu Říše Severních Siung-nuů[pozn. 3] 48-216 (jižní Siung-nu) Pchunu-šan-jü (první šan-jü severních Siung-nuů)
Evropská Hunská říše Hunská říše 375-469 Balamber-kagan [7][pozn. 4] nebo Mundžuk-kagan
Říše Bílých Hunů Heftalitská říše 420-552 Toramana-tegin
Gökturecká říše Turkucké říše

(První, Západní,
Východní a Druhá)

 552-745 Bumin-kagan
Avarský kaganát Avarská říše 565-835 Bajan-kagan
Chazarský kaganát Chazarská říše 651-983 Ziebel (pravděpodobně Tung Jabgu-kagan z Turkutů)
Ujgurský stát Ujgurská říše 745-1369 [pozn. 5] Kutluk Bilge Kül-kagan
Karahanidi Karachánská říše 940-1040 Kül Bilge Karachán-kagan
Gaznavidský stát Ghaznovská říše 962-1183 Alp Tekin-sultán
Velký Seldžucký stát Seldžucká říše 1040-1157 Seldžuk-beg
Stát Harzemšáhů Chórezmská říše 1097-1231 Kutbuddin Muhammad-šách
Stát Zlaté hordy Říše Zlaté hordy 1236-1502 Bátú-chán
Osmanská říše Osmanská říše 1299-1922 Osman I. Gází
Říše Timuridů Tímúrovská říše 1368-1501 Tímúr-chán
Říše Báburovců Mughalská říše 1526-1858 Bábur-šách

Poznámky
  1. Termíny jsou uvedeny v původním dokumentu
  2. Uvedená jména zakladatelů říší jsou v některých případech sporná.
  3. Uvedená pojmenování jsou odlišná.
  4. Podle některých historiků byl Balamber prvním vládcem Hunů
  5. Vlastní kaganát existoval v letech 745-840, ale v Turfanu přežily ujgurské státy až do 1369

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Les Seize Grands Etats Historiques Turcs sur le Sceau Présidentiel Turc na francouzské Wikipedii a Türkiye Cumhurbaşkanlığı Forsu na turecké Wikipedii.

  1. , Central Eurasian Studies Review, Vol. 3, Central Eurasian Studies Society, 2004, p. 23
  2. H. Feridun Demokan, Contemporary Turkey: Geography, History, Economy, Art, Tourism, Demokan, 1978, p. 4.
  3. Necdet Evliyagil, Sami Güner, Basın-Yayın Genel Müdürlüğü, Ajans-Türk, Türkiye: Cumhuriyetin 50. Yıl Kitabı, Ajans-Türk Matbaacılık Sanayii, 1973.
  4. Cumhurbaşkanlığı Forsu Archivováno 4. 10. 2011 na Wayback Machine, Türkiye Cumhuriyeti Cumhurbaşkanlığı, TCCB.gov.tr, erişim tarihi: 12 Nisan 2009.
  5. Oficiální stránky prezidenta Turecké republiky: Popis prezidentské pečeti. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2012-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.
  6. Seznam na oficiálních stránkách prezidenta Turecké republiky. www.tccb.gov.tr [online]. [cit. 2012-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.
  7. Ozdek R. Tyurkyun Gizil kitaby. Baku, 1992. Kniha 1. s. 69. (rusky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.