Inoussy (Messénie)

Nacházejí se několik kilometrů jižně od přístavu Methoni a patří do okresu Pylos-Nestor. Skupinu tvoří šest ostrovů a několik skal vyčnívajících z moře. Jedná so o ostrovy Sapientza, Agia Marina, Schiza a Venetiko, dále ostrůvky Duo Adelphia (Δύο Αδέλφια) a Bomba (Μπόμπα) poblíž ostrova Sapientza a skály Petrokaravo (Πετροκάραβο). Největší ostrovy jsou Schiza (12,13 km²) a Sapientza (9,018 km²). Ačkoli sčítání lidu v Řecku z roku 2001 počítalo sedm obyvatel na ostrově Sapientza a dva na ostrově Schiza, považují se za neobydlené. Ostrov Venetiko, který leží dále na východ, se do tohoto souostroví také počítá. Nachází se jižně od mysu Akritas a patří do obce Koroni.

Na západ od souostroví Inussy se nachází hlubina Kalypso, nejhlubší místo Helénského příkopu Středozemního moře, hloubka 5267 metrů.

Pausaniás zmiňuje ostrovy pod názvem Oinoussai (starořecky Οἰνοῦσσαι).[2] Etymologicky je název odvozen od starořeckého slova pro „víno“ – oinos (οἶνος). Otec řecké hrdinky Methone, jejíž jméno odpovídá ve starořečtině dnešní Methoni, byl nazýván jako „vinař“ Oineus z Aetolie, mytický první řecký vinař, který údajně dostal révu od Dionýsa a podle Ernsta Curtiuse po něm ostrovy dostaly své jméno.[3] [4]

Když Messénie patřila Spartě, Benedikt Niese popisuje ostrovy jako stát perioiků. Jen velmi málo stop na dvou větších ostrovech naznačuje jejich osídlení i v římských dobách.

Po dobytí Peloponésu Franky se v roce 1209 ostrovy, podle smlouvy ze Sapientza, dostaly do Benátské republiky. Spolu s přístavy Methoni a Koroni, jejichž historický osud od té doby sdílely. Sapientza byla vždy důležitým kotvištěm pro lodě směřující do Methoni. Svědčí o tom četné vraky lodí v oblasti kolem ostrova.[5] Ostrovy Sapientza, Elafonisos (italsky Cervi) a Venetiko používaly lodě jako mezizastávku na obchodních cestách z Janova do Egejského moře a východního Středomoří. Po roce 1261 význam mezilehlých zastávek ještě vzrostl a to v důsledku rozšíření obchodních cest přes Peru u Konstantinopole do Černého moře.[6]Města Methoni a Koroni několikrát změnila majitele. V roce 1354 janovská flotila porazila Benátčany v bitvě u Sapientzy. Během benátské vlády nad Peloponésem v letech 1687 až 1714 byli Inoussy podřízeny správě benátských Jónských ostrovů: Elafonissos (Cervi) byl pod správou (také benátského) ostrova Kythéra (Cerigo).[7] Po znovudobytí Peloponésu Osmanskou říší v roce 1714 a Požarevackém míru v roce 1718 vedla tato správní struktura k tomu, že ostrovy ležící před Peloponésem byly považovány za součást Jónských ostrovů, a proto svou benátskou suverenitu nezměnily.[7]

Od roku 1815 byly součástí Jónské republiky, protektorátu Velké Británie. Během řecké revoluce byly ostrovy povstaleckou základnou. Po vytvoření řeckého království v roce 1832 byly Inousy předmětem sporu mezi Řeckem a Británií.[7] V roce 1864 byly podle Londýnské smlouvy ostrovy Jónské republiky postoupeny Řecku.[8]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Inousses (Messenien) na německé Wikipedii a Инусе (острова, Месиния) na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Inoussy na Wikimedia Commons