Imperator Alexandr III

Imperator Alexander III (rusky Император Александр III) byla třetí a poslední jednotkou bitevních lodí (dreadnoughtů) třídy Imperatrica Marija ruského carského námořnictva. Stavěla ji loděnice v Nikolajevu před první světovou válkou, ale dokončena byla až v roce 1917 a byla přidělena k Černomořském loďstvu. Ještě před dokončením byla přejmenována na jméno Volja (rusky: Вóля, svoboda) a později v roce 1920 na General Alexejev (Генерал Алексеев). Za první světové války se loď neúčastnila operací, protože její sesterské lodě při stavbě dostaly vyšší prioritu dokončení. Do služby se dostala v roce 1917, ale po únorové revoluci už černomořské loďstvo do bojů nezasáhlo.

Základní údaje
Typ:	dreadnought
Třída:	Imperatrica Marija
ruské carské námořnictvo
Jméno:	Imperator Alexandr III
Jméno podle:	Alexandr III.
Zahájení stavby:	30. října 1911[Pozn. 1]
Spuštěna na vodu:	15. dubna 1914
Uvedena do služby:	17. července 1917
Ruská prozatímní vláda
Jméno:	Volja
Osud:	Předána Německu 19. června 1918 jako součást podmínek brestlitevského míru.
Kaiserliche Marine
Jméno:	Volja
Osud:	Předána britskému impériu 24. listopadu 1918 jako součást podmínek míru z Compiègne.
Britské impérium
Jméno:	Volja
Osud:	Předána Bílým 1. listopadu 1919. Přejmenována General Alexejev.
Bílé hnutí
Jméno:	General Alexejev
Jméno podle:	Michail Alexejev
Uvedena do služby:	květen 1916
Osud:	Zakotvena v Bizerte ve francouzském Tunisku až do roku 1936. Sešrotována francouzskou vládou k zaplacení poplatků za dokování.
Takticko-technická data
Výtlak:	23 789 t
Délka:	168 m
Šířka:	27,43 m
Ponor:	8,36 m
Pohon:	20 kotlů Yarrow, 4 parní turbíny Brown-Curtis, 4 lodní šrouby 27 000 shp (20 000 kW)
Rychlost:	21 uzlů (39 km/h; 24 mph)
Dosah:	1 640 nám. mil (3 037 km; 1 930 mi) při 21 uzlech (39 km/h; 24 mph)
Posádka:	1 154 námořníků
Pancíř:	125–262 mm pás 9–50 mm paluba 250 mm věže 250 mm barbety 300 mm velitelská věž
Výzbroj:	12× kanón ráže 305mm (4×3) 18× 130mm kanón 3× 75mm kanón 2× 450mm torpédomet

V roce 1918 loď získali Němci ale podle podmínek příměří ji byli nuceni předat Britům. Ti ji v roce 1919 předali Bílým a v roce 1920 pomohla evakuovat Krym. Francouzi ji internovali v Bizerte a roku 1936 ji nakonec sešrotovali, aby se zaplatily její dokovací poplatky. Zbraně byly odmontovány a uskladněny a během druhé světové války je Němci a Finové použili při stavbě pobřežního opevnění, které pak Finové a Sověti nadále používali za studené války.