Ilocos

Region sousedí na západě a severu s Jihočínským mořem, na východě s regionem Cagayan Valley a s Kordillerským administrativním regionem a na jihu s regionem Střední Luzon.[2] Území tvoří přímořská nížina, která směrem do vnitrozemí přechází do pohoří Cordillera Central. Nejvýznamnější řekou je Agno. V Lingayenském zálivu se nachází Národní park Sto ostrovů.

V roce 1973 rozhodl diktátor Ferdinand Marcos, rodák z ilokánského města Sarrat, že se region rozšířel o provincii Pangasinan. Naproti tomu v roce 1987 byly provincie Abra a Benguet připojeny k nově vytvořenému Kordillerskému administrativnímu regionu.

Ilocos je převážně zemědělským regionem, kde jsou hlavními plodinami rýže, cukrová třtina a tabák, chovají se prasata a buvoli, významným artiklem jsou také ryby, především chanos stříbřitý. Centrem průmyslu a obchodu je Dagupan, z turistického ruchu profituje především Vigan, který byl díky zachované koloniální architektuře zařazen mezi Světové dědictví. Nedaleko Bangui byla vybudována první větrná elektrárna v jihovýchodní Asii.[3] Index lidského rozvoje dosahuje 0,705 a je čtvrtý nejvyšší z filipínských regionů.[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilocos na Wikimedia Commons