Iljušin Il-10
Iljušin Il-10 (kód NATO "Beast"[2]) byl sovětský bitevní letoun který vycházel z koncepce svého předchůdce Il-2. Změny spočívaly zejména v lepších parametrech a odstranění vad, které měl Il-2.
Il-10 | |
---|---|
Určení | bitevní letoun |
Výrobce | Iljušin, Avia |
První let | 18. dubna 1944 |
Zařazeno | 1944 |
Vyřazeno | 1962 (Československo) |
Uživatel | Sovětské letectvo Československé letectvo Polsko |
Výroba | 1944-1954[1] |
Vyrobeno kusů | 6 166 (4 966 Il-10 + 1 200 B-33)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vývoj
Bitevník Il-10 byl vyvíjen v Iljušinově konstrukční kanceláři od roku 1943. Prototyp byl zalétán v dubnu roku 1944 Vladimirem Kokkinakim a vybaven novým motorem Mikulin AM-42. Pozornost byla soustředěna na aerodynamické a technologické zpracování, zlepšení manévrovatelnosti stroje. Vznikl tak na svoji dobu velmi moderní bitevní letoun s vysokými výkony a vynikající výzbrojí. Další státní zkoušky pak létal A. K. Dolgov a zdárně je ukončil 9. června, v srpnu bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Od října běžela výroba prvních předsériových exemplářů, po nichž následovaly sériové stroje.
Přední část trupu tvořila skořepina z pancéřových plátů o síle 4–8 mm, které byly spojeny 5 mm tlustými duralovými páskami. Tato pancéřová skořepina, která účinně chránila nejdůležitější části letounu proti střelám až do ráže 12,7 mm, nahradila zároveň nosnou konstrukci a potah přídě trupu. Silně pancéřovaná byla i kabina pro dva členy posádky.
První sériový stroj vzlétl 27. září 1944, do konce roku 1944 bylo postaveno 99 letadel Il-10. Postupem času docházelo k jejich postupné modernizaci, přičemž stroje v různých variantách se vyráběly dále i po ukončení druhé světové války.
Koncem léta roku 1950 byly do Československa importovány první originální Il-10, kterých bylo celkem dodáno minimálně 80 kusů. Roku 1951 převzal licenci československý podnik Avia, který v letech 1951–1955 vyprodukoval kolem 1200 ks pod označením Avia B-33 nebo CB-33 (školní verze s dvojím řízením Il-10UT). První vyrobený stroj B-33 (výr. č. 1073, V-27) s originální sovětskou pohonnou jednotkou M-42, zalétl dne 26. prosince 1951 pilot Kříž s mechanikem Sýkorou. 8. ledna 1952 byl předán do Leteckého výzkumného ústavu. Druhý vyrobený B-33 (výr. č. 1074) měl již československý licenční motor M-42 a byl zalétán 13. května 1952 štábním kapitánem V. Skálou. Rozběhla se tak výroba letounů 1. série.
Originální Il-10 i licenční B-33, přezdívané v ČSSR „Kombajn“, se nejprve staly součástí výzbroje 30. bitevního leteckého pluku. Poslední zaznamenaný let B-33 v Československu vykonala osádka důstojníků Š. Antala a J. Máje 26. dubna 1962.
Celkem bylo vyrobeno 6166 ks všech typů.
Bojové užití
Letouny Il-10 se dostaly k jednotkám až v samém závěru Velké vlastenecké války. Nejdříve byly dodávány výcvikovým jednotkám a od března 1945 byly nasazeny v závěrečných bojových operacích.
V srpnu 1945 zasáhly do bojů proti Japoncům, na straně Severní Koreje se účastnily od začátku roku 1950 korejské války.
Specifikace
Technické údaje
- Charakteristika: bitevní letoun
- Osádka: 2 osoby (pilot, střelec-radista)
- Rozpětí: 13,4 m
- Délka: 11,12 m
- Výška: 4,10 m
- Vlastní hmotnost: 4675 kg
- Vzletová hmotnost: 6537 kg
- Pohonná jednotka: 1 × vidlicový dvanáctiválec Mikulin AM-42 o výkonu 2000 k
Výkony
- Cestovní rychlost: 436 km/h
- Maximální rychlost: 552 km/h
- Dostup: 7250 m
- Dolet: 800 km
Odkazy
Reference
- Michulec 1999, p. 27.
- Gunston 1995, p.108.
Literatura
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 26 a 27.
- NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 432 s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Iljušin Il-10 na Wikimedia Commons
- Kamufláže letounu Il-10
- Fotogalerie letounu Il-10