Igor Tudor

Chorvatský tým Hajduk Split byl klubem, kde započala Tudorova profesionální kariéra. Za Hajduk hrál od roku 1995 do roku 1998, poté přestoupil do Juventusu a stal se nejdražším přestupem chorvatského celku. První titul s Juventusem vyhrál v sezóně 2001/02 pod trenérem Marcello Lippim, přestože se na jaře v závěru sezóny zranil.[1] Zahrál si v 25 zápasech (a vstřelil 6 branek), jeho výkony vzbudily zájem anglického klubu Manchester United, přestup byl však Juventusem zamítnut.[2] Druhý titul s Juventusem vybojoval hned následující sezónu 2002/03. V tomto ročníku se Juventus účastnil také Ligy mistrů a Tudor vstřelil důležitý gól v 93. minutě závěrečného domácího utkání druhé skupinové fáze proti španělskému klubu Deportivo de La Coruña.[3] Turínský klub se probojoval až do finále, kde na penalty podlehl jinému italskému týmu AC Milán. Tudor do finále zasáhl, ve 42. minutě byl ale vystřídán Alessandrem Birindellim.[4]

V roce 2008 ukončil po vleklých zraněních aktivní kariéru.

V roce 2013 se vrátil do Hajduku Split, tentokrát ale jako trenér.[5]

Igor Tudor debutoval 15. listopadu 1997 v zápase proti Ukrajině. Zúčastnil se mistrovství světa ve Francii v roce 1998, kde zasáhl do tří utkání jako střídající hráč. Chorvatsko na šampionátu získalo bronzovou medaili.

Zranění kotníku Tudorovi zabránilo zahrát si na mistrovství světa v roce 2002 v Japonsku a Jižní Koreji.[6] Zranění jej stíhala i při kvalifikaci na mistrovství Evropy konané dva roky nato, na závěrečném turnaji si nakonec zahrál. Chorvatsko po dvou remízách a jedné prohře do čtvrtfinále nepostoupilo. Ve druhém zápase s Francií Tudor zavinil oba góly soupeře, zápas tak nakonec skončil 2-2.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Tudor na Wikimedia Commons