Ignacy Świeży

Pocházel z malorolnické rodiny. Jeho otec Józef vlastnil malé zemědělské hospodářství. Ignacy prospíval v obecné škole a učitelé ho doporučili k dalšímu studiu. Pokračoval na německojazyčném katolickém gymnáziu v Těšíně, pak studoval teologii v Olomouci. Roku 1865 byl vysvěcen na kněze, působil jako kaplan ve vratimovské farnosti u Ostravy, brzy pak přešel do farnosti v Bílsku. Od roku 1872 byl katechetou na německém evangelickém gymnáziu v Těšíně. Byl aktivní veřejně i politicky. Roku 1883 spoluzakládal spolek Dědictví blahoslaveného Jana Sarkandera, kterému i předsedal. A od roku 1883 byl rovněž členem politické organizace Svaz slezských katolíků. Od roku 1891, když zemřel Paweł Stalmach, předsedal i školské a kulturní organizaci Macierz Ziemi Cieszyńskiej (Matice těšínská). Od roku 1878 až do roku 1900 byl poslancem Slezského zemského sněmu.[1]

V 80. letech 19. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal mandát za kurii venkovských obcí, obvod Těšín, Fryštát atd.[2] Do Říšské rady se roku 1885 dostal díky dočasnému překlenutí rozporů mezi polskými evangelíky a katolíky na Těšínsku.[1] Za týž obvod mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1891 a volbách do Říšské rady roku 1897.[2] Profesně byl k roku 1897 uváděn jako gymnaziální profesor v Těšíně.[3] V parlamentu byl členem poslanecké frakce Polský klub, ale dostával se do rozporů s dalšími polskými poslanci z Haliče. V roce 1897 krátce z Polského klubu odešel na protest proti rozhodnutí vlády Kazimíra Badeniho, která odmítla povýšit polské soukromé gymnázium v Těšíně na veřejnou školu. Odlišoval se i tím, že podporoval české historické právo (tedy český historický nárok i na Slezsko) a navazoval kontakty s českými politiky. Roku 1892 se účastnil sjezdu klubu českých poslanců Říšské rady. Po smrti ho čeští poslanci v soustrastném telegramu označili za nezlomného zastánce česko-polské solidarity.[1]

Ve volbách do Říšské rady roku 1901 již pro špatný zdravotní stav nekandidoval a opustil i další veřejné funkce. Odjel na léčení mimo Slezsko a trávil poslední měsíce života v zahraničí (Abcházie, Palestina, Egypt).[1]