Ióta

Ióta či jóta (majuskulní podoba Ι, minuskulní podoba ι, řecký název ιώτα, výslovnost [jɒ:ta]IPA) je deváté písmeno řecké abecedy a v systému řeckých číslovek má hodnotu 10. V řečtině staré i moderní se používala pro záznam hlásky [i]IPA, tedy pro zavřenou přední nezaokrouhlenou samohlásku. Jsou z ní odvozena písmena 'i' a 'j' v latince i písmena 'і', 'ї' a 'ј' v cyrilici.

Ióta — majuskulní i minuskulní varianta
Řecká abeceda
Α α alfa Ν ν ný
Β β beta Ξ ξ ksí
Γ γ gama Ο ο omikron
Δ δ delta Π π pí
Ε ε epsilon Ρ ρ ró
Ζ ζ zéta Σ σ ς sigma
Η η éta Τ τ tau
Θ θ théta Υ υ ypsilon
Ι ι ióta Φ φ fí
Κ κ kappa Χ χ chí
Λ λ lambda Ψ ψ psí
Μ μ mí Ω ω omega
Stará písmena
Ϝ ϝ digama Ϙ ϙ koppa
Ϛ ϛ stigma Ͳ ͳ sampí
Ͱ ͱ héta Ϸ ϸ šo
Ϻ ϻ san

Výskyt v kultuře

  • podle písmene ióta získala svoje jméno jotace
  • slovo ióta je explicitně zmíněno v Bibli, ve verši Mt 5, 18 (Kral, ČEP) (ovšem míní se jím aramejské potažmo hebrejské písmeno jód[1]) a je překládáno opisem jako „nejmenší písmenko“ – v tomto významu bývá dnes také někdy používáno

Reprezentace v počítači

V Unicode je podporováno jak

  • majuskulní iota
    • U+0399 GREEK CAPITAL LETTER IOTA
  • tak minuskulní iota
    • U+03B9 GREEK SMALL LETTER IOTA

V HTML je možné iotu zapsat pomocí Ι respektive ι. Lze ji také zapsat pomocí HTML entit Ι respektive ι.

V LaTeXu se pro zápis majuskulní ioty používá písmeno I z latinky a minuskulní iota se píše příkazem \iota.[2]

Odkazy

Reference

  1. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. [s.l.]: [s.n.], 1956. Heslo Literka. Slovo literka je použito v kralickém překladu.
  2. RYBIČKA, Jiří. LATEX pro začátečníky. 3.. vyd. Brno: KONVOJ, spol. s.r.o., 2003. ISBN 80-7302-049-1. S. 88.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.