Hypsilophodontidae

Hypsilofodontidi či hypsilofodonti (Hypsilophodontidae) jsou skupinou ornitopodních dinosaurů, považovaných za rychlé dvounohé býložravce, dosahující délky 1–2 (ale i 4) metry. Jejich název (který doslova znamená „zub s vysokou korunkou“) byl odvozen od jména Hypsilophus, dřívějšího latinského označení některých leguánů. Jejich pozůstatky byly nalezeny v Asii, Austrálii, Evropě a v Severní i Jižní Americe ve vrstvách pocházejících ze střední jury až svrchní křídy. Do skupiny jsou tradičně zahrnování všichni dvounozí ptakopánví dinosauři, kteří nepatří k iguanodontům. Některé dřívější fylogenetické studie skupinu považovali za přirozenou,[1][2] ale v současnosti je většinou označována za parafyletickou, neboť taxony, které obsahuje, vedou k iguanodontům.[3][4][5][6][7][8] Některé z těchto studií vyřadily některé tradiční členy z této skupiny i z infrařádu Ornithopoda,[9][10] a tak jediným jistým členem zůstává rod Hypsilophodon.

Hypsilofodontidi
Stratigrafický výskyt: Střední jura až svrchní křída, před 165 až 66 miliony let
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádCerapoda
InfrařádOrnithopoda (ornitopodi)
ČeleďHypsilophodontidae (hypsilofodontidi)
Dollo, 1882
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kladogram

Následující kladogram vzájemných vztahů hypsilofodontů podporuje hypotézu o parafyletické skupině, jejíž význam stoupá od 90. let dvacátého století.

Euornithopoda
 

Orodromeus

 
 

Othnielosaurus

 
 
 
 

Gasparinisaura

 
 

Hypsilophodon

 
 

Zephyrosaurus

 
 
 
 
 

?Bugenasaura

 
 

Parksosaurus

 
 

Thescelosaurus

 
 
 

Iguanodontia

 
 
 
 

Tento kladogram je založen na kladogramu paleontologa Davida Normana z roku 2004,[7] ovšem zahrnuje i údaje z velmi podobného kladogramu Davida Weishampela,[6] které umožňují objasnit pozici skupiny Iguanodontia, kterou Norman vynechal. Neformálně se používá také podčeleď Thescelosaurinae.

Mezi hypsilofodonty byly řazeny následující rody:[7]

Následující taxony jsou považované za platné, ale nebyly klasifikovány:

Patří sem i některé další rody, které jsou však velmi špatně popsané nebo přímo považované za nomina dubia:[7]

Alternativní výsledky a nové údaje

Autoři některých studií z let 2005–2007[9][13][14][15] uvedli, že je potřeba změnit uspořádání ptakopánvých dinosaurů a jejich infrařádu Ornithopoda, ovšem dospěli k různým závěrům. Je to i důsledkem nedostatku prací na toto téma po roce 1980. Jedním z výsledků je i reklasifikace několika rodů, které byly vyřazeny z infrařádu Ornithopoda, jako například Agilisaurus či Othnielosaurus (=Othnielia).[8][10]

David Varricchio se svým týmem zjistil, že jejich nový rod Oryctodromeus tvoří klad se dvěma dalšími rody z Montany Orodromeus a Zephyrosaurus.[8]

Paleobiologie

Hypsilofodonti byli malí (asi 1–2 metry dlouzí) dvounozí býložravci, uzpůsobení k běhu.[7] Často bývají neformálně přirovnáváni ke gazelám. Existují také doklady o tom, že přinejmenším někteří z nich vychovávali svá mláďata v doupatech.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hypsilophodont na anglické Wikipedii.

  1. Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.), and Norman, David B. The Dinosauria. 1st. vyd. Berkeley: University of California Press, 1990. ISBN 0-520-06727-4. Kapitola Hypsilophodontidae, Tenontosaurus, Dryosauridae, s. 498–509.
  2. WEISHAMPEL, David B., and Heinrich, Ronald E. Systematics of Hypsilophodontidae and Basal Iguanodontia (Dinosauria: Ornithopoda). Historical Biology. 1992, roč. 6, s. 159–184. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30.
  3. SCHEETZ, Rodney D. Phylogeny of basal ornithopod dinosaurs and the dissolution of the Hypsilophodontidae. Journal of Vertebrate Paleontology. 1998, roč. 18, čís. 3, Suppl., s. p. 75A.
  4. WINKLER, Dale A., Murry, Phillip A.; and Jacobs, Louis L. The new ornithopod dinosaur from Proctor Lake, Texas, and the deconstruction of the family Hypsilophodontidae. Journal of Vertebrate Paleontology. 1998, roč. 18, čís. 3, Suppl., s. p. 87A.
  5. BUCHHOLZ, Peter W. The Mesozoic in Wyoming, Tate 2002. Casper, Wyoming: The Geological Museum, Casper College, 2002. Kapitola Phylogeny and biogeography of basal Ornithischia, s. 18–34.
  6. WEISHAMPEL, David B., Jianu, Coralia-Maria; Csiki, Z.; and Norman, David B. Osteology and phylogeny of Zalmoxes (n.g.), an unusual euornithopod dinosaur from the latest Cretaceous of Romania. Journal of Systematic Palaeontology. 2003, roč. 1, čís. 2, s. 1–56. DOI 10.1017/S1477201903001032.
  7. Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.), Sues, Hans-Dieter; Witmer, Larry M.; and Coria, Rodolfo A. The Dinosauria. 2nd. vyd. Berkeley: University of California Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-520-24209-2. Kapitola Basal Ornithopoda, s. 393-412.
  8. VARRICCHIO, David J., Martin, Anthony J.; and Katsura, Yoshihiro. First trace and body fossil evidence of a burrowing, denning dinosaur. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2007, roč. 274, s. 1361–1368. Dostupné online [cit. 2007-03-22]. DOI 10.1098/rspb.2006.0443.
  9. BUTLER, Richard J., Smith, Roger M.H.; and Norman, David B. A primitive ornithischian dinosaur from the Late Triassic of South Africa, and the early evolution and diversification of Ornithischia. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2007, roč. 274, s. 2041. DOI 10.1098/rspb.2007.0367.
  10. BUTLER, Richard J., Upchurch, Paul; and Norman, David B.. The phylogeny of the ornithischian dinosaurs. Journal of Systematic Palaeontology. 2008, roč. 6, čís. 1, s. 1–40. DOI 10.1017/S1477201907002271.
  11. SOCHA, Vladimír. Thescelosaurus možná hrabal nory. OSEL.cz [online]. 6. května 2019. Dostupné online. (česky)
  12. https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-atlascopcosaurus-loadsi-ornitopod-dinosaur-cove.A210618_124252_veda_vse
  13. BUTLER, Richard J. The "fabrosaurid" ornithischian dinosaurs of the Upper Elliot Formation (Lower Jurassic) of South Africa and Lesotho. Zoological Journal of the Linnean Society. 2005, roč. 145, čís. 2, s. 175–218. DOI 10.1111/j.1096-3642.2005.00182.x.
  14. BARRETT, Paul M., Butler, Richard J.; and Knoll, Fabian. Small-bodied ornithischian dinosaurs from the Middle Jurassic of Sichuan, China. Journal of Vertebrate Paleontology. 2005, roč. 25, čís. 4, s. 823–834. DOI 10.1671/0272-4634(2005)025[0823:SODFTM2.0.CO;2].
  15. XU X., Forster, C.A.; Clark, J.M.; and Mo J. A basal ceratopsian with transitional features from the Late Jurassic of northwestern China. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2006, roč. 273, s. 2135–2140.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.