Hypsilophodon

Hypsilophodon; Stratigrafický výskyt: Spodní křída, před 130 až 125 miliony let
	Hypsilophodon foxii
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	ptakopánví (Ornithischia);
Podřád	Ornithopoda;
Rod	Hypsilophodon; Huxley, 1869
Binomické jméno
	Hypsilophodon foxii; Huxley, 1870
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hypsilophodon ("zub podobný zubům leguána rodu Hypsilophus") byl rod malého, lehce stavěného ptakopánvého dinosaura ze západní Evropy. Žil v době před asi 130 až 125 milióny let, v období spodní křídy. Jeho fosilie byly objeveny v Anglii (Sussex, ostrov Wight), Španělsku (Teruel) a možná i v USA (Jižní Dakota).

Popis

Hypsilophodon dosahoval délky asi 1,8[1] až 2,5 metru a v nejvyšším bodě hřbetu byl asi 1 metr vysoký. Vážil zhruba kolem 20 kilogramů.[2]

Lehce stavěný hypsilofodon měl malou, poměrně vysokou hlavu s čelistmi zakončenými rohovinovým zobákem, v horní čelisti ještě vybaveným zuby (řezáky), které jsou však primitivním znakem ornitopodů a vyspělejší Iguanodoni je ztratili. Jeho přední končetiny měly pět prstů se zakrnělým malíčkem, přičemž zadní končetiny byly u něho značně dlouhé a silné, vhodné pro rychlý běh. Podobně jako antilopy, žil v menších skupinách a v nebezpečí se zachraňoval útěkem.

Podle vědecké studie z roku 2008 se na základě přítomnosti zpevňujících kosterních elementů dokázali hypsilofodonti pohybovat velmi rychle, zřejmě běhali rychlostí i přes 40 km/h.[3]

Historie

První známé zkameněliny hypsilofodona byly objeveny již roku 1849, správně určeny však byly až později. Formálně byl tento dinosaurus popsán přírodovědcem Thomasem Henrym Huxleym v roce 1870.[4]

V populární kultuře

Hypsilofodon je známý poměrně dlouhou dobu, proto patří mezi často zobrazované malé ornitopody.[5] Objevil se také v populárním románu Jurský park spisovatele Michaela Crichtona z roku 1990 (ve stejnojmenném filmu už se ale neobjevil). Byl v něm zobrazen jako menší, rychle skákající zvíře, vzdáleně podobné například dnešním klokanům. Ve skutečnosti se však tímto způsobem zřejmě nepohyboval.

Reference

Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 42). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 275-276 (anglicky)
http://www.abc.net.au/science/articles/2008/08/21/2342407.htm
T. H. Huxley (1870). On Hypsilophodon foxii, a new dinosaurian from the Wealden of the Isle of Wight. Quarterly Review of the Geological Society of London 26: 3-12.
Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 112)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hypsilophodon na slovenské Wikipedii.

Literatura

Butler, Richard J.; and Galton, Peter M. (2008). "The 'dermal armour' of the ornithopod dinosaur Hypsilophodon from the Wealden (Early Cretaceous: Barremian) of the Isle of Wight: a reappraisal". Cretaceous Research 29 (4): 636–642. doi:10.1016/j.cretres.2008.02.002.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hypsilophodon na Wikimedia Commons
Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
Článek o hypsilofodonovi na webu Mental Floss (anglicky)
Profil hypsilofodona na webu Fossilworks (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 42). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[2] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 275-276 (anglicky)

[3] ttp://www.abc.net.au/science/articles/2008/08/21/2342407.htm

[4] T. H. Huxley (1870). On Hypsilophodon foxii, a new dinosaurian from the Wealden of the Isle of Wight. Quarterly Review of the Geological Society of London 26: 3-12.

[5] Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 112)