Husův sbor (Litovel)

Sokolovna krátce po svém otevření

Od 80. let 19. století procházela Husova ulice velkým stavebním rozvojem.[2] Budovu dnešního Husova sboru zde v blízkosti rybníka vystavěl roku 1892 pro své potřeby tělovýchovný spolek Sokol, a to podle návrhu stavitele Jana Kunčara. Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24.–25. června následujícího roku.[1] Zpočátku to byla pouze přízemní budova,[3] ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována.[1] Na její někdejší tělovýchovný účel dodnes upomínají především podlouhlá okna po stranách.[4] Kromě toho sloužila též jako kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo.[3] Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna.[5]

Uprostřed na pozadí dostavěná sokolovna. Vlevo na břehu rybníka dnes již neexistující pavilónek, který rovněž patřil Sokolu. Pohled od severozápadu.

Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret[4] a během této doby byla silně devastována. Roku 1919 ji proto spolek prodal městu,[1] které ji krátce nato roku 1922 prodalo nedávno založené Církvi československé husitské.[3] Náboženská obec nové církve totiž v Litovli vedla spor o kostel svatého Marka[1] a musela se provizorně scházet v prostorách hotelu Záložna. Ziskem bývalé sokolovny byl tedy její problém s prostorem pro bohoslužby vyřešen. Tělovýchovný spolek Sokol si pak později nedaleko odtud, v sousedství gymnázia (dnes Gymnázium Jana Opletala) v dnešní Opletalově ulici, postavil sokolovnu novou.[4]

Budova po přestavbě na Husův sbor. Pohled od jihovýchodu.

Husitská církev musela zdevastovanou stavbu nejprve zprovoznit a upravit pro své potřeby. Rekonstrukce se protáhla a opravená budova bývalé sokolovny byla znovu slavnostně otevřena, tentokrát již jako Husův sbor, až 4. září 1927.[1] Přestavba reflektovala nový účel budovy, na níž mimo jiné přibyla malá věž se zvonem.[4] Akademický malíř František Doubrava z Litovle vytvořil nad hlavním vchodem rozměrné sgrafito. O něco výše pak byl umístěn výklenek s bustou Jana Husa s nápisem „Pravda vítězí“. Na střechu této strany budovy byl postaven dvojramenný kříž. Na opačnou (východní) stranu kostela byla umístěna busta Jana Amose Komenského s heslem „Osvětou ke svobodě“ a na vrchol štítu velký kalich,[3] který nahradil symbol sokola s rozpjatými křídly.[4]

Ve stroze zařízeném interiéru kostela se na vyvýšeném místě nachází dřevěný oltářní stůl s kazatelnou, nad nimiž je umístě drátěný kalich, trnová koruna a kříž. Vzadu na zdi visí velký dřevěný kříž. Věřící při bohoslužbách sedí na židlích.[4] Celému prostoru pak dominuje obraz Hus na hranici kostnické od místního malíře a učitele na litovelském gymnáziu Oldřicha Cihelky.[1]

Zatím poslední stavební úpravy, hodnocené jako velmi necitlivé a poplatné své době, kostel postoupil na přelomu 70. a 80. let dvacátého století.[1]

Jako farář zde působil mimo jiné též litovelský historik Josef Bezděčka.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Husův sbor v Litovli na Wikimedia Commons