Humani generis

Encykliky se tradičně pojmenovávají podle prvních dvou slov svého originálního textu. Humani generis znamená česky lidské pokolení – v latinském originálu se totiž tato slova, v českém překladu přesunutá až do první vložené vedlejší věty, vyskytují na počátku.

Nejvýznamnější části encykliky Humani generis jsou ty, kde se vyrovnává s existencí evoluční teorie a upřesňuje stanoviska katolické nauky ohledně stvoření člověka.

O evoluční teorii mluví encyklika na dvou místech. Poprvé v odstavci 4[1] konstatuje, že ač evoluce nebyla spolehlivě prokázána ani v oboru přírodních věd, stal se evolucionismus (filosofická aplikace modelu evoluce na lidskou společnost) zbraní komunistů, kteří jí podkládají svůj dialektický materialismus, a podkládá teze o evoluci celého světa. Evolucionismem se dále zabývá v odstavci pátém.

Po druhé se k ní a příbuzným tématům vrací v odstavcích 35-37, v nichž stanoví, že samotný princip evoluce není v rozporu s katolickým učením, pokud je chápán jako proces vzniku lidského těla, že však zároveň katolická církev musí trvat na tom, že lidské duše jsou bezprostředně stvořeny Bohem.

Zdůrazňuje však opatrnost při přijímání hypotéz dosud neprokázaných a dodává, že je vyloučeno přijímat ty hypotézy, které odporují nauce Bohem zjevené, a že zjištěná fakta musí být konfrontována a vykládána v souladu s katolickou naukou. V odstavci 37 odmítá možnost, že by mohli existovat lidé, kteří nemají původ odvozen od Adama.