Hugo Toman

Hugo Toman (20. října 1838 Rychnov nad Kněžnou[1]19. března 1898 Podhoří[2], dnes Praha-Troja) byl český právník, historik, novinář a znalec výtvarného umění. Zaměřil se především na husitství, nizozemské umění 15.–17. století a české státní právo.

Hugo Toman
Hugo Toman (foto Jindřich Eckert)
Narození20. října 1838
Rychnov nad Kněžnou
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. března 1898 (ve věku 59 let)
Podhoří
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníBohnický hřbitov
NárodnostČeši
Alma materUniverzita Karlova
Povolánínovinář, historik, právník a sběratel
DětiProkop Toman
PříbuzníProkop Hugo Toman (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z rodiny městského lékaře. Absolvoval gymnázium v Rychnově a Litomyšli, vystudoval filosofickou (1856–1861) a právnickou (1862–1868) fakultu v Praze. Byl vychovatelem v rodině hraběte Karla Chotka a generála Adolfa von Lützow v Pruském Slezsku. Potom pracoval jako učitel v Brně a Olomouci, kde se také účastnil národního života (spoluzakládal olomoucký českojazyčný časopis Moravan). Jeho vlastenecká činnost vyvolala nevoli nadřízených a roku 1863 byl z učitelského místa propuštěn. Od té doby se věnoval právní praxi. Uskutečnil studijní cesty do Anglie a Skotska. Publikoval právní studie, věnoval se historickému bádání a studiu malířského umění. Shromáždil bohatou sbírku obrazů a rytin. V 70. letech byl zvolen do českého sněmu za města Rychnov nad Kněžnou a Kostelec nad Orlicí. Podílel se na založení Městského muzea pražského a rekonstrukci Anežského kláštera. Byl členem uměleckého výboru na Jubilejní zemské výstavě a o čtyři roky později válečnického oddělení na národopisné výstavě. Zemřel ve své vile na zápal plic.

Jeho synem byl právník, spisovatel a sběratel umění Prokop Toman (18721955). Vnuk Prokop Hugo Toman (19021981) se proslavil jako umělecký kritik a operní pěvec.

Dílo

První příspěvky uveřejňoval jako gymnazista v časopise Památky archeologické.[3] Později publikoval politické, historické a archeologické články i v jiných časopisech. Velký ohlas mělo počátkem 60. let pojednání Jakým způsobem dostala se koruna česká rodu habsburskému a o právě voliti krále, zveřejněné v časopise Posel z Prahy.

V pozdějších letech byl známý právními, politickými, historickými a umělecko-kritickými texty. Patří k nim:

  • Osudy českého státního práva v letech 1620–1627 (1872, německy)
  • České státní právo a vývoj rakouské státní ideje od r. 1527–1848 (1872)
  • Volební vítězství ústaváků v Čechách v dubnu 1872 a jeho význam (1872, spoluautor Vilém Gabler)
  • Jan van Scorel (1888, o nizozemském malíři)
  • Studien über Jan van Scorel (1889, německy)

Značnou pozornost věnoval husitství, zejména osobě Jana Žižky. V časopisech uveřejnil studie:

  • O rodu a příbuzenstvu Jana Žižky z Trocnova (1890, Věstník Královské české společnosti nauk)
  • O Žižkovi, jeho rodišti a pozdějším rodu Žižků z Trocnova, podnes kvetoucím (1890, týž časopis)
  • O bitvě u Lipan (1890, Osvěta)
  • O významu příjmení Žižkova (1891, Osvěta)
  • O dobrodružstvích a válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských (1891, Osvěta)
  • Bojiště Žižkovo u Panského Boru (1892, Věstník Královské české společnosti nauk)
  • O podobiznách a pravé podobě Jana Žižky z Trocnova (1892, Květy)
  • Literární památky, duch a povaha Žižkova (1893, Věstník Královské české společnosti nauk)
  • Některé zprávy o poměru Jana Žižky k Pražanům (1893, Časopis Českého musea)
  • Památky Žižkova hradu Kalicha (1893, Pelclův almanach)

Nejvýznamnější Tomanova práce Husitské válečnictví doby Žižkovy a Prokopovy, byla v únoru 1898 poctěná jubilejní cenou Královské české společnosti nauk; publikovaná byla posmrtně.

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1837-1856 v Rychnově nad Knežnou, sign.142-12, ukn.8408, str.45. Dostupné online
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Např. TOMAN, Hugo. Vysoký Újezd na Opočensku. Památky archaeologické a místopisné. 1857, roč. II., čís. VI., s. 285–286. Dostupné online [cit. 2010-10-23].

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1525, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.