Hra o zuby

Námět opery vzali skladatel a libretisté ze života českého klasicistního skladatele a virtuosa ve hře na lesní roh Jana Václava Sticha-Punta. Děj opery se opírá o zřejmě apokryfní anekdotu, podle níž Stich spolu s dalšími dvěma muzikanty utekl ze služby hraběte Jana Josefa Thun-Hohensteina a ten za ním vyslal dva pochopy, aby Sticha přivedli zpět nebo mu alespoň vyrazili přední zuby, aby mu hru na hornu znemožnili. Stichovou ochránkyní v opeře je naopak Maria Theresia von Waldburg-Zeil-Wurzach, manželka hudebníkova tehdejšího zaměstnavatele knížete z Hohenzollern-Hechingenu. Intriky hraběte Thuna se nakonec obrátí proti němu.[1]

Opera je napsaná „pro šest pěvců, dva tanečníky, lesní roh a cembalo“ s volitelným doprovodem smyčcového orchestru.[3] Lesní roh, jehož virtuózní part je značně náročný, je hlavním nástrojem Jana Václava Sticha, cembalo pak navozuje atmosféru druhé poloviny 18. století. Původně byla napsána v letech 1977 až 1978 pro zámecké barokní divadlo v Českém Krumlově, jehož nynější podoba je ze stejné doby a v němž hrálo Jihočeské divadlo; nakonec ji však poprvé uvedlo až o šest let později Operní studio JAMU (premiéra se konala v rámci Jubilejní moravské divadelní přehlídky při příležitosti sta let od založení českého divadla v Brně[4]).[1] Operní studio JAMU se Hrou o zuby hostovalo v lednu 1985 i v Praze v divadle DISK.[5][6]

Kritika dílo přivítala, i když jej zařadila spíše do kategorie „autorského“ nebo „generačního“ divadla spíše než standardní operní scény. Podle Jiřího Fukače (v Hudebních rozhledech) je libreto „figarovsky revoltující“, s prvky dobových divadelních forem – opera buffa, singšpíl, commedia dell'arte. „Jazyk je neobyčejně bohatý, verš velmi kvalitní. Stylistické prostředky sahají od perzifláže akademičnosti až po lidovou jadrnost.“ Podobně i Smolkovo hudební zpracování je polystylové, vedle modernějších technik vážné hudby – například až janáčkovské deklamace – se objevují napodobované a parodované formy virtuózní klasicistní hudby, včetně tanců a lamentu.[1] Hudební kritička Helena Havlíková Hru o zuby ve svém souhrnném článku o novodobé české opeře kvůli výraznému zapojení obou instrumentalistů do děje označila jako „operu-koncert“.[7]

Další a poslední inscenaci Hry o zuby uvedl zpěvoherní soubor Divadla Jonáše Záborského v Prešově v hudebním nastudování Rafaela Hrdiny a Júlia Selčana a v režii Blaženy Hončarivové (premiéra 24. ledna 1987).[8] Československý rozhlas nahrál také zkratku opery Hra o zuby, která byla vysílána poprvé roku 1989.[9]

Lesní roh, cembalo, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[3]