Hieronymus Roth (politik z Trutnova)

V letech 1846–1850 absolvoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1853 obdržel titul doktor práv. Během revolučního roku 1848 působil jako místopředseda Výboru německých studentů. Byl spoluzakladatelem studentského čtenářského spolku a roku 1854 spolu s Franzem Schmeykalem založili pražský německý spolek Deutsches Kasino, v němž následně zastával funkci jeho předsedy.[2][3]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V doplňovacích volbách v lednu 1863 byl zvolen na Český zemský sněm. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Trutnov, Hostinné, Maršov, Žacléř. Nastoupil poté, co rezignoval dosavadní poslanec Franz Fischer.[4][5]

Od roku 1864 zasedal i na Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), která tehdy ještě nebyla volena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). 12. listopadu 1864 složil ve Vídni poslanecký slib.[6] V Říšské radě (a na zemském sněmu) tehdy zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Trutnov.[7] V zemských volbách v lednu 1867 byl na Český zemský sněm zvolen v městské kurii (obvod Trutnov – Broumov – Police).[8] V krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867 v tomto obvodu kandidoval, ale získal jen zlomek hlasů a poslancem se zde místo něj stal Leopold Hasner von Artha.[9] V některých zdrojích se uvádí, že poslancem Říšské rady byl až do roku 1869,[2][3] ale rejstříky z příslušného funkčního období jeho jméno neobsahují.[10][11]

Na Říšské radě patřil k německé liberální levici (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[3] V zákonodárných sborech se zasazoval o hospodářské povznesení Podkrkonoší, rozvoj místního průmyslu a železniční sítě.[2]

Zastával funkci starosty Trutnova (podle jednoho zdroje v letech 1863–1874[2], podle jiného od roku 1869 do roku 1873[3]) a zároveň působil v tomto městě jako advokát. Během prusko-rakouské války v roce 1866 se coby starosta zasadil o obranu města, ale předsunuté invazní jednotky ho (spolu s dalšími 18 místními občany[12]) odvlekly a po 80 dnů byl vězněn v pruské pevnosti Hlohov. Na svobodu se dostal v září 1866, po podepsání míru mezi oběma státy, přičemž za jeho propuštění se přimlouvali nejvyšší rakouští a čeští politici. V Trutnově pak byl slavnostně uvítán. Stal se čestným občanem města, byl mu udělen Řád železné koruny a v roce 1867 byl povýšen do šlechtického stavu.[2][3] O svém pruském zajetí napsal vzpomínkovou knihu, která v roce 2011 vyšla v české reedici.[13] O rok dříve dorazil do Trutnova na oslavy 144. výročí prusko-rakouské bitvy Klaus Roth, pravnuk Hieronyma Rotha, žijící ve Vídni.[14]

Po rezignaci na starostenský post[3] hospodařil od roku 1873 na statku v Oberrohrbachu v Dolních Rakousích.[2] Po krátké době přesídlil do Korneuburgu. I zde se veřejně angažoval a zasedal v obecní radě. V roce 1877 se stáhl z veřejného života a zabýval se jen správou rodinného statku. Ještě koncem 80. let mu byla nabídnuta kandidatura do Říšské rady za okrsek ve Vídni, ale odmítl.[3]