Heyrovskýit
Heyrovskýit (Klomínský, 1971), chemický vzorec Pb6Bi2S9, je kosočtverečný minerál. Poprvé byl popsán z haldy starého stříbrného dolu nedaleko osady Hůrky u Čisté v západních Čechách. Je pojmenován na počest českého chemika Jaroslava Heyrovského, držitele Nobelovy ceny.[1][2]
Heyrovskýit | |
---|---|
Obecné | |
Kategorie | Minerál |
Chemický vzorec | Pb6Bi2S9 |
Identifikace | |
Barva | cínově bílá, kovově šedá |
Vzhled krystalu | krátce sloupcovité, jehličkovité krystaly |
Soustava | kosočtverečná |
Tvrdost | 4–4,5 |
Lesk | kovový |
Štěpnost | chybí |
Vryp | šedočerný |
Hustota | 7,2 g ⋅ cm−3 |
Rozpustnost | rozpustný v HNO3 |
Původ
Heyrovskýit je hydrotermálního původu, je součástí křemenných žil. Doprovází ho zde nejčastěji pyrit, galenit a molybdenit, dále i chalkopyrit, sfalerit, cosalit, bismut, arsenopyrit či siderit.[1][3]
Morfologie
Nejčastěji heyrovskýit tvoří krátce sloupcovité, na pohled jehličkovité krystaly až stébla o délce do 0,5 cm, zarostlé v křemeni.[2]
Vlastnosti
Heyrovskýit je zpravidla cínově bílý až kovově šedý. Je opakní, má kovový lesk. Je křehký, chybí mu štěpnost a má šedočerný vryp. Rozpouští se v kyselině dusičné.[1][3]
Využití
Vzhledem ke svojí vzácnosti nemá heyrovskýit žádné komerční využití.
Podobné minerály
Mezi minerály podobné heyrovskýitu (vzhledově i chemicky) patří:
Naleziště
Svět
Odkazy
Reference
- DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš; SLIVKA, Dušan. Minerály. Praha: Aventinum, 2008. S. 240–241.
- VELEBIL, Dalibor. Minerály pod nohama, v průmyslu a ve sbírkách. Praha: Academia, 2012. S. 144.
- Heyrovskýite na databázi RRUFF™
- Heyrovskýite: Mineral information, data and localities [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu heyrovskýit na Wikimedia Commons