Heroltice (Štíty)

Heroltice (německy Herautz) jsou vesnice v okrese Šumperk, součást města Štíty. Nachází se zhruba 3,5 km ssz. od Štítů. Sídlo je uličního typu, roztažené podél Heroltického potoka, drobného toku, který stéká z východního okraje Orlických hor do Kladské kotliny a pod Herolticemi zprava ústí do řeky Březná. Vesnička Heroltice se rozkládá v severním cípu Olomouckého kraje nedaleko česko-polských hranic. Malebné údolí, které je přirozenou hranicí mezi Jeseníky a Orlickými horami se nachází v nadmořské výšce 450–750 m n. m. Vesnička správně spadá pod město Štíty.[2]

Heroltice
Pohled na obec Heroltice
Lokalita
Charaktervesnice
ObecŠtíty
OkresŠumperk
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°59′18″ s. š., 16°44′15″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel95 (2011)[1]
Katastrální územíHeroltice u Štítů (6,2 km²)
PSČ789 91
Počet domů66 (2011)[1]
Heroltice
Další údaje
Webwww.heroltice.eu
Kód části obce38431
Kód k. ú.638439
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Historický znak Heroltic

Obec má jméno zřejmě podle zakladatele Heralta či Heralda, čemuž napovídá německý název Herautz a dřívější české jméno Heraltice. Heroltice se připomínají již roku 1278 u tehdejšího Šilperka a byly někdy označovány jako Velké nebo též Dolní Heroltice, na rozdíl od Malých či Horních Heroltic, tj. pozdější Červené Vody.

V roce 1623 se Heroltice dostaly se šilperským panstvím pod patrimoniální správu v Rudě. Patřily k největším vsím tohoto panství, protože podle lánového rejstříku z roku 1677 měly 49 usedlých a v roce 1834 dokonce již 156 domů a 1026 obyvatel. Škola zde existovala již v roce 1828 a roku 1854 tu byla zřízena kuracie při zdejším kostele, původně kapli sv. Jana Křtitele z roku 1718. Po roce 1848 připadly Heroltice k soudnímu okresu Šilperk a politickému okresu Zábřeh. Na rozdíl od sousedních obcí Červená a Bílá Voda, které zaznamenaly velký rozmach v souvislosti s rozvojem textilního průmyslu, zůstaly téměř beze zbytku.

Po roce 1945 vesnice soustavně upadala, což platilo o zástavbě i zemědělství. Pozemky heroltického katastru převzal nakonec k obhospodařování Státní statek ve Štítech. V roce 1976 byla obec Heroltice připojena ke Štítům.[2]

Kulturní památky

V katastru obce jsou evidovány tyto kulturní památky:[3]

  • Dům čp. 158 (bývalá fara, severně od kostela) - V současné době je v seznamu chráněných památek uveden jako doklad lidové architektury jeden empírový dům č. p. 158, který dříve sloužil jako fara. Byl postaven v polovině 19. století.

Mimo chráněné památky je zde např.:

Turistika

Sídlo Heroltická s.r.o.

Rekreační a sportovní areál Heroltická s. r. o. na rozhraní Orlických hor a Králického Sněžníku umožňuje ubytování v pokojích i v chatkách a maringotkách v klidné části zahrady. Dále je možnost postavení karavanů na zahradě areálu. Karavany lze napojit na elektrickou energii. V každém období mohou lidé čerpat z mnoha doprovodných služeb, využít stravování a vyrazit do malebného okolí, s příležitostmi k zimním i letním sportům.[4]

Kulturní akce

  • Výstava jiřin - již tradičně začátkem září pestrobarevnými jiřinami. Jiřiny vystavuje pěstitel Zdeněk Beran z Horních Heřmanic. Výstava bývá doplněna o řezbářské práce či zajímavé fotografie.
  • Hasičský ples - každoročně se v Herolticích pořádá hasičský ples pod záštitou tamního spolku dobrovolných hasičů.
  • RC modely - tato akce s dlouholetou tradicí se zaryla do povědomí všech stavitelů a konstruktérů RC modelů, kteří se sem sjíždějí z celého okolí.

Osobnosti

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. MELZER, Miloš; SCHULZ, Jindřich. Vlastivěda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum: [s.n.], 1993. ISBN 80-85083-02-7.
  3. PERŮTKA, M. (red.). Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci a OÚ Šumperk, 1994. ISBN 80-901473-5-6.
  4. Herolticka. www.herolticka.cz [online]. [cit. 2016-07-26]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.