Herminafried

Herminafried také Hermanafrid (latinsky Hermenfredus) (? - 531/534?) byl posledním durynským králem se sídlem v Metách. Herminafrieda zmínil biskup Venantius Fortunatus z Poitiers, jako syna jistého Bisinuse (Bessinuse),[1] který byl durynským králem na přelomu 5. a 6. století. Hermafriedovou matkou byla Menie, durynská královana a langobardská princezna.[2] Jeho sourozenci byli Baderich, Bertachar a Radegunda, pozdější manželka langobardského krále Wachona.[3]

Herminafried
Narození5. století
Úmrtí534
Zülpich
Povolánípanovník
ChoťAmalaberga
Bisina (?)
DětiAmalafrid
Rodelinda
RodičeBisinus a Menia
RodAmalové
PříbuzníBaderich, Bertachar, Audofleda a Radegunda (sourozenci)
Artachis (vnuk)
Funkcekrál
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Někdy v letech 507 až 510 se oženil s Amalabergou, dcerou Amalafridy a vnučkou Theodemira. Amalaberga byla také neteří krále Theodoricha Velikého.[4] Kdy se stal Herminafried králem není přesně jasné, ale v dopise Theodoricha z roku 507 je již nazýván durynským králem (rex thoringorum).

Po smrti jeho otce Bisina získal jednu třetinu durynského království, zbylé území získali jeho dva bratři, ale po smrti Berthachara v bitvě roku 529, začala podle Řehoře z Tours Amalaberga podněcovat Herminafrieda k nepřátelství k jeho bratru Baderichovi a tím usilovat o vládu nad celým durynským královstvím, proto Herminafried uzavřel smlouvu s králem Theuderichem I. k výpravě proti bratrovi Baderichovi ve kterém byl Baderich zajat a popraven stětím. Po skončení tažení Herminafried odmítl plnit závazky vůči Theuderichovi, což vedlo k nepřátelství mezi oběma králi a k dalšímu franskému tažení proti samotnému Herminafriedovi v roce 531, kdy Theuderich I. spolu se synem Theudebertem I. a bratrem Chlotharem I. napadli Durynky.[5] Frankové v bitvě u řeky Unstruta nad Durynky zvítězili a obsadili královské sídlo u Scithingi. Hermanfridovi se podařilo uprchnout, ale Chlothar zajal jeho synovce a také neteř Radegundis, kterou vzal sebou do merovejské Galie. Radegundis byla ještě dítě a tak ji poslal do svého sídla Athies v Pikardii. O několik let později, v roce 540 se s ní oženil.[6] Herminafriedova žena Amalaberga se svými dětmi Amalafridem a Rodelindou uprchla ke svému bratrovi ostrogótskému králi Theodahadovi, kde byla později i s dětmi zajata byzantským generálem Flaviem Belisarem a poslána do Konstantinopole. Později se Amalafrid stal císařským generálem a Rodelinda byla provdaná za langobardského krále Audoina.[7] Herminafried uprchl do Zülpichu, kde zemřel při pádu z městských hradeb. Někteří jeho současníci se domnívali, že za činném stál sám král Theuderich.

Po smrti Herminafrieda durynské království zaniklo. Území na východ od řeky Sála převzaly slovanské kmeny a sever Durynska obsadili Sasové.

Starověké zdroje

Nejvíce informací z tohoto období přinášejí spisy Řehoře z Tours, který události popisoval z pohledu Franků, další informace napsal Prokopios z Kaisareie, který pouze zmiňuje události, které měly vliv na Řím. Mnohem později přinesl další informace Widukind z Corvey, který do informací z období vlády Durynků vložil mnoho mytických prvků.

Reference

  1. Vita Radegundis I 2 (= B. Krusch (ed.) Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Merovingicarum, II, Hannover, 1888, str. 365 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine (latinsky)
  2. Historia Langobardorum Codicis Gothani 5 (= G. Waitz (ed), Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Langobardicarum et Italicarum, I, Hannover, 1878, 1878, str.9 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine (latinsky)
  3. Řehoř z Tours, Historia Francorum III 4, Liber Historiae Francorum 22 (= B. Krusch (ed.), Monumenta Germaniae Historica, Scriptores rerum Merovingicarum, II, Hannover, 1888, str. 277 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine-278 Archivováno 4. 11. 2014 na Wayback Machine (latinsky)
  4. FRIES-KNOBLACH, Janine, Heiko Steuer, John Hines. The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd, 2014. 338 s. Dostupné online. ISBN 9781843839156. (anglicky)
  5. FRIES-KNOBLACH, Janine The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective str. 90
  6. MUIR, Elizabeth Gillan. A women's history of the Christian church : two thousand years of female leadership. Toronto: [s.n.] ISBN 978-1-4875-9385-8. S. 46. (anglicky)
  7. MARTINDALE, John R. The Prosopography of the Later Roman Empire 2 Part Set: Volume 3, AD 527-641. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. 1626 s. ISBN 9780521201605. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.