Amalafrid

Amalafrid (latinsky Amalafridas) (531? - 551[1]?)[pozn. 1] byl syn posledního durynského krále Herminafrieda a jeho manželky Amalabergy, dcery Amalafridy a neteře ostrogotského krále Theodoricha Velikého.[2]

Amalafrid
Narození531
Úmrtí551 (ve věku 19–20 let)
Povoláníprinc a voják
DětiArtachis
RodičeHerminafried a Amalaberga
RodAmalové
PříbuzníRodelinda (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Krátce po Amalafridově narození, v roce 531 franský král Theuderich I. durynské království. Po pádu durynského sídla v Metách, uprchl s rodiči a sestrou Rodelindou k ostrogótskému králi Theodahadovi. Později byli společně s ostrogótským králem Witigesem zajati byzantským generálem Flaviem Belisarem a posláni do Konstantinopole. Císař Justinián I. z Amalafrida v dospělosti udělal generála svých vojsk a jeho sestru Rodelindu dal za ženu langobardskému králi Audoinovi.[3]

Když lombardský král požádal byzantského císaře Justiniána I. o pomoc proti Gepidům, poslal císař Langobardům římskou armádu pod velením konzula Justinem. Tažení se účastnil také Amalafrid a další germánští královští synové Aratius a Suartuas. V Ilýrii měli rozhodnout ve sporu mezi místními křesťany. Amalafrid vedl část římské armády proti Gepidům a společně s lombardským králem Audoinem Gepidy porazili.

Amalafrid měl syna Artachise.[4] O jeho dalším osudu se nedochovaly žádné informace.

Poznámky
  1. V datech narození i úmrtí Amalafrida nejsou historici jednotní a tak ve zdrojích nepanuje jednotný názor. Je jisté, že v roce 531, kdy Theuderich I. napadl Durynky, ho prameny již zmiňují. O konci jeho života se nedochovaly zdroje, přesto v knize Thüringische und Obersächsische Geschichte bis zum Anfalle Thüringens an die Markgrafen von Meißen im Jahre 1247 se uvádí rok 551 jako rok jeho úmrtí

Reference
  1. Thüringische und Obersächsische Geschichte bis zum Anfalle Thüringens an die Markgrafen von Meißen im Jahre 1247: 1.2 [online]. Hartmann z orig. v Rakouské národní knihovně, 2014-02-26 [cit. 2016-11-06]. Dostupné online. (německy)
  2. FRIES-KNOBLACH, Janine, Heiko Steuer, John Hines. The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd, 2014. 338 s. Dostupné online. ISBN 9781843839156. (anglicky)
  3. MARTINDALE, John R. The Prosopography of the Later Roman Empire 2 Part Set: Volume 3, AD 527-641. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. 1626 s. ISBN 9780521201605. (anglicky)
  4. Venantius Fortunatus, Carm. App. 3
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.