Bertachar

Bertachar také Berthachar (485? - 530?[1]) byl durynským králem pravděpodobně od roku 510 do roku 525, kdy spoluvládl se svými bratry Hermanafridem a Baderichem.[2][3][4]

Bertachar
Narození485
ÚmrtíDesetiletí od 520 nebo 529 (ve věku 43–44 let)
Povoláníkrál
DětiRadegunda
RodičeBisinus a Menia
PříbuzníBaderich, Herminafried a Radegunda (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bertachar pravděpodobně nebyl durynského původu.[5] Franské zdroje, především Venantius Fortunatus popisuje Bertachara a jeho bratry jako syny krále Bisina. Některé zdroje je popisují jako syny Bisinovy manželky Menie[2] či Basiny, kterou franský historik Řehoř z Tours také označil jako Bisinovu manželku.[6] Mnoho historiků však sňatek Bisina s Basinou odmítají a považují ho za nevěrohodný a nepodložený, za jedinou manželku Bisina označují Menii.[7]

Bertacharovo panování započalo pravděpodobně v letech 507 až 511. V boji o moc byl zavražděn svým bratrem Herminafriedem, který později zavraždil i svého druhého bratra Badericha a stal se jediným vládcem Durynska.[4] K atentátu na Bertachara patrně došlo již v roce 525,[8] i když Herbert Schida uvádí rok Bertacharovy smrti až rok 530.[1]

Bertachar měl jednu dceru a v závislosti na různých zdrojích měl ještě jednoho či několik synů, jejichž jména dochované franské zdroje nezmiňují.[9] Jeho dcera Radegunda po smrti otce přešla do opatrovnictví Hermanafrieda. Po Hermanafriedově útěku byla zajatá a přepravená do merovejské Galie, kde se v dospělosti provdala za franského krále Chlothara I. Později založila opatství Svatého Kříže v Poitiers. Radegunda je v katolické církvi uctívaná jako svatá. Její přátelé Baudovinia a Venantius Fortunatus vytvořili její dvě hagiografie.[10][4] Fortunatus upřesňuje, že byla z durynské oblasti, dcera krále Bertachara a vnučka krále Bisina.[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bertachar na anglické Wikipedii.

  1. SCHIDA, Herbert. Heimreise auf Umwegen. [s.l.]: BoD – Books on Demand Dostupné online. ISBN 978-3-7519-5174-6. S. 282. (německy)
  2. SETTIPANI, Christian. Les ancêtres de Charlemagne. [s.l.]: Occasional Publications UPR Dostupné online. ISBN 978-1-900934-15-2. S. 17. (francouzsky)
  3. CASTRITIUS, Helmut; GEUENICH, Dieter; WERNER, Matthias. Die Frühzeit der Thüringer: Archäologie, Sprache, Geschichte. [s.l.]: Walter de Gruyter Dostupné online. ISBN 978-3-11-021494-9. S. 279–290. (německy)
  4. JONES, Arnold Hugh Martin; MARTINDALE, J. R.; MORRIS, J.; MORRIS, John. The Prosopography of the Later Roman Empire: Volume 2, AD 395-527. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-20159-9. S. 1336. (anglicky)
  5. FRIES-KNOBLACH, Janine; STEUER, Heiko; HINES, John. The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd Dostupné online. ISBN 978-1-84383-915-6. S. 83. (anglicky)
  6. PROCOPIUS. The Wars of Justinian. [s.l.]: Hackett Publishing Company, Incorporated Dostupné online. ISBN 978-1-62466-170-9.
  7. HARTMANN, Martina. Die Königin im frühen Mittelalter [online]. W. Kohlhammer Verlag, 2009 [cit. 2022-01-26]. Dostupné online. ISBN 978-3-17-018473-2. (německy)
  8. BURNS, Thomas S. A History of the Ostrogoths. [s.l.]: Indiana University Press Dostupné online. ISBN 978-0-253-20600-8. (anglicky)
  9. FRIES-KNOBLACH, Janine; STEUER, Heiko; HINES, John. The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd Dostupné online. ISBN 978-1-84383-915-6. (anglicky)
  10. HALSALL, Guy. Cemeteries and Society in Merovingian Gaul: Selected Studies in History and Archaeology, 1992-2009. [s.l.]: BRILL Dostupné online. ISBN 978-90-04-17999-8. (anglicky)
  11. FORTUNATUS, Venantius Honorius Clementianus. Venanti Honori Clementiani Fortunati presbyteri Italici opera pedestria. [s.l.]: apvd Weidmannos Dostupné online. S. 38. (anglicky)

Primární zdroj
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.