Herman Van Rompuy

Dne 19. listopadu 2009 byl na mimořádném summitu Evropské unie v Bruselu zvolen Evropskou radou na 2,5leté funkční období do nově vzniklé funkce, zavedené Lisabonskou smlouvou, jejímž oficiálním názvem je stálý předseda Evropské rady, neoficiálním pak prezident Evropské unie.[2] Funkce se formálně ujal 1. prosince 2009 a 30. listopadu 2014 ji předal Donaldu Tuskovi.

Ve funkci premiéra Belgie se kromě mírnění dopadu hospodářské krize snažil uklidnit napjatou situaci mezi valonskou a vlámskou částí Belgie, kterou předtím jako vůdce opozice sám pomáhal vyvolat, aby tak způsobil vládě potíže.[3] Je zastáncem restriktivní rozpočtové politiky, odpůrcem extremismu, zastáncem federalistického směřování Evropské unie a odpůrce vstupu Turecka do EU.[1][4][5]

Kromě rodné vlámštiny hovoří rovněž francouzsky a anglicky. Napsal několik knih o ekonomii a politice a píše básně ve stylu japonského haiku.[5]

Na počátku své politické dráhy byl konzervativním katolíkem, ke katolicismu se stále hlásí, ale ne všichni to považují za adekvátní. Konzervativní katolický novinář Paul Beliën, který dřív býval jeho spojencem, jej v této souvislosti a ve vztahu k demokracii označil za Sarumana.[6]

• komtur Řádu Leopoldova – Belgie, 22. května 2003[7]
• velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 23. prosince 2009[8]
• velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie, 2011[9]
• velkodůstojník Národního řádu Pobřeží slonoviny – Pobřeží slonoviny, 7. srpna 2012[9]
• velkokříž Národního řádu Beninu – Benin, 18. dubna 2014[10]
• Řád bílého dvojkříže II. třídy – Slovensko, 30. dubna 2014[9]
• velkokříž Řádu Oranžsko-Nassavského – Nizozemsko, 10. října 2014
• Řád za mimořádné zásluhy – Slovinsko, 7. října 2015[11]
• Řád vycházejícího slunce I. třídy – Japonsko, 25. ledna 2016[12]
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko
• Cena Karla Velikého – Cáchy, 29. května 2014[13]