Bioregion

Biogeografický region (bioregion) je individuální jednotka biogeografického členění ČR na regionální úrovni. Bioregion je charakteristický shodnou vegetační stupňovitostí. Biocenózy bioregionu jsou ovlivněny jeho polohou a mají své chorologické rysy, dané zvláštnostmi postglaciálního vývoje flóry a fauny. V rámci bioregionu se tak většinou již nevyskytují jiné rozdíly v potenciální biotě než rozdíly způsobené odlišným ekotopem. Bioregion je vnitřně heterogenní a obsahuje typickou mozaiku nižších jednotek - biochor a skupin typů geobiocénů. Zpravidla se také vyznačuje charakteristickým reliéfem, klimatem a půdním pokryvem. Bioregion je převážně jednotkou potenciální bioty, nevychází tedy z aktuálního stavu krajiny, ale má specifický typ a určitou intenzitu využití člověkem. Stručně řečeno, zahrnují zpravidla výrazně odlišné krajiny. Plocha bioregonu dosahuje přibližně 100 - 1000 km2.[1]

Zachovalý ráz krajiny Šumavského bioregionu (1.62)

Kritéria pro vymezení samostatného bioregionu:

  • území má kombinaci STG a typů biochor odlišitelnou od okolí
  • v území je charakteristické rozšíření typických geoelementů, migrantů a reliktů
  • území v plochém reliéfu patří do stejného úmoří
  • území je prostorově souvislé
  • plocha musí být větší než 100 km2

Hodnocení ostrosti hranic bioregionů:

  • ostré hranice - zde dochází k rychlému a výraznému přechodu charakteru jednoho bioregionu v druhý (cca v pásu 2 km širokém). Tyto hranice jsou dány především změnou podloží, tektonicky podmíněnou změnou reliéfu nebo změnou hydrických vlastností půd.
  • neostré hranice - oblasti s velmi pozvolným gradientem změn mezi bioregiony (často až 10 km široké). Tato oblast jsou označována jako přechodná zóna. tyto hranice jsou dané především rozdíly v klimatu, v rozšíření bioty nebo pozvolnými změnami reliéfu.[2]

Seznam bioregionů ČR

V ČR bylo vymezeno 91 bioregionů. Z toho 71 v rámci hercynské podprovincie, 4 v polonské podprovincii, 11 v západokarpatské podprovincii a 5 v rámci severopanonské podprovincie.[1] Bioregiony jsou číslovány. První číslice kódu označuje podprovincii (1 – hercynská, 2 – polonská, 3 – západokarpatská, 4 – severopanonská). Druhá číslice je pořadovým číslem bioregionu v rámci podprovincie, kde byly bioregiony seřazeny v pořadí od teplé oblasti po chladnou a od západu na východ. Plocha bioregionů se pohybuje od 100 km2 (Macošský bioregion) až po necelých 2900 km2 (Plzeňský bioregion).[2]

Bioregiony:
  • 1.1 Mostecký bioregion
  • 1.2 Řipský bioregion
  • 1.3 Úštěcký bioregion
  • 1.4 Benátecký bioregion
  • 1.5 Českobrodský bioregion
  • 1.6 Mladoboleslavský bioregion
  • 1.7 Polabský bioregion
  • 1.8 Pardubický bioregion
  • 1.9 Cidlinský bioregion
  • 1.10 Třebechovický bioregion
  • 1.11 Prostějovský bioregion
  • 1.12 Litovelský bioregion
  • 1.13 Doupovský bioregion
  • 1.14 Milešovský bioregion
  • 1.15 Verneřický bioregion
  • 1.16 Rakovnicko-Žlutický bioregion
  • 1.17 Džbánský bioregion
  • 1.18 Karlštejnský bioregion
  • 1.19 Křivoklátský bioregion
  • 1.20 Slapský bioregion
  • 1.21 Bechyňský bioregion
  • 1.22 Posázavský bioregion
  • 1.23 Jevišovický bioregion
  • 1.24 Brněnský bioregion
  • 1.25 Macošský bioregion
  • 1.26 Chebsko-Sokolovský bioregion
  • 1.27 Tachovský bioregion
  • 1.28 Plzeňský bioregion
  • 1.29 Blatenský bioregion
  • 1.30 Českobudějovický bioregion
  • 1.31 Třeboňský bioregion
  • 1.32 Děčínský bioregion
  • 1.33 Kokořínský bioregion
  • 1.34 Ralský bioregion
  • 1.35 Hruboskalský bioregion
  • 1.36 Železnobrodský bioregion
  • 1.37 Podkrkonošský bioregion
  • 1.38 Broumovský bioregion
  • 1.39 Svitavský bioregion
  • 1.40 Branžovský bioregion
  • 1.41 Plánický bioregion
  • 1.42 Sušický bioregion
  • 1.43 Českokrumlovský bioregion
  • 1.44 Brdský bioregion
  • 1.45 Votický bioregion
  • 1.46 Pelhřomivský bioregion
  • 1.47 Novobystřický bioregion
  • 1.48 Havlíčkobrodský bioregion
  • 1.49 Železnohorský bioregion
  • 1.50 Velkomeziříčský bioregion
  • 1.51 Sýkořský bioregion
  • 1.52 Drahanský bioregion
  • 1.53 Šumperský bioregion
  • 1.54 Nízkojesenický bioregion
  • 1.55 Krnovský bioregion
  • 1.56 Žitavský bioregion
  • 1.57 Šluknovský bioregion
  • 1.58 Ašský bioregion
  • 1.59 Krušnohorský bioregion
  • 1.60 Hornoslavkovský bioregion
  • 1.61 Českoleský bioregion
  • 1.62 Šumavský bioregion
  • 1.63 Novohradský bioregion
  • 1.64 Javořický bioregion
  • 1.65 Žďárský bioregion
  • 1.66 Lužickohorský bioregion
  • 1.67 Jizerskohorský bioregion
  • 1.68 Krkonošský bioregion
  • 1.69 Orlickohorský bioregion
  • 1.70 Jesenický bioregion
  • 1.71 Chrudimský bioregion
  • 2.1 Vidnavský bioregion
  • 2.2 Opavský bioregion
  • 2.3 Ostravský bioregion
  • 2.4 Pooderský bioregion
  • 3.1 Ždánicko-Litenčický bioregion
  • 3.2 Chřibský bioregion
  • 3.3 Hlucký bioregion
  • 3.4 Hranický bioregion
  • 3.5 Podbeskydský bioregion
  • 3.6 Bělokarpatský bioregion
  • 3.7 Zlínský bioregion
  • 3.8 Hostýnský bioregion
  • 3.9 Vsetínský bioregion
  • 3.10 Beskydský bioregion
  • 3.11 Kojetínský bioregion
  • 4.1 Lechovický bioregion
  • 4.2 Mikulovský bioregion
  • 4.3 Hustopečský bioregion
  • 4.4 Hodonínský bioregion
  • 4.5 Dyjsko-moravský bioregion[1]

Související články

Reference
  1. CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.
  2. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: ENIGMA, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.